Jindru to mrzí, protože s rychlejší variantou mateřské počítala. Dcera jí však zkřížila plány, narodila se o čtyři týdny dříve než měla, „před termínem“.
Dvouletou variantu rodičovské by Jindra volila hned ze dvou důvodů. Kvůli obavě ze ztráty postavení v práci a také kvůli penězům. Mít měsíčně 7600 (při tříleté variantě) nebo 11400 korun (při dvouleté variantě) je pro rodinu citelný rozdíl.
„Dosáhla jsem určitého kariérního bodu ve finančním poradenství,“ říká Jindra. „Konkurence je veliká, když vypadnete na delší dobu, můžete být ze hry, přijít o vše. Postupně si získáte své klienty a jde o to je neztratit.“ Rodina si navíc zvykla na určitý standard a každá koruna je dobrá. „Dostavěli jsme dům, platíme hypotéku, koupili jsme auto,“ vypočítává žena. „Ne že bychom bez těch čtyř tisíc nevyšli, ale bude to komplikované. Jakákoliv nenadálá událost nám může udělat problém. V něčem se rozhodně budeme muset vzdát životní úrovně, na kterou jsme byli dosud zvyklí.“
Jindra je rozhodnutá, že do práce nastoupí po dvou letech bez ohledu na to, že má tříletou rodičovskou dovolenou. Hlídat bude babička.
Má ale obavy z toho, že i když bude pracovat naplno, zaměstnavatel ji tak úplně vážně brát nebude.
„Když máte zaměstnání jen jako přivýdělek, znamená to nerovné postavení,“ obává se Jindra. „Pořád mě budou brát tak, že ze dne na den mohu odejít. Budou si myslet: Když je na rodičovské dovolené, tak úplně se s ní počítat nedá. Rozhodně to bude handicap.“
***
Příběh první: Chtěla si vybrat dvouletou rodičovskou dovolenou
