Skeptik si pomyslí, že Mário Soares měl dlouho naplánovanou návštěvu u Gustáva Husáka a teprve v Praze zjistil, že prezidentem je už jiný kabrňák. Ale to bychom křivdili Portugalcům i Občanskému fóru. Realista to vidí jinak.
Zaprvé: Portugalsko není nám odcizenou zemí se vzdálenými problémy. Je to desetimilionový stát ve stínu velkého Španělska, trochu připomínající Čechy vedle Německa. Mělo za sebou teprve 15 let demokracie (od tzv. karafiátové revoluce, která vojensky svrhla autoritářský režim a umožnila lidem, jako byl Soares, návrat z exilu). Bylo tedy zemí ještě transformační, navíc nováčkem v dnešní EU, takže nám mělo co říci.
Zadruhé: Soarese pozvalo do Prahy Občanské fórum a portugalský prezident reagoval rychle, tak to tehdy chodilo. Bylo to v době, kdy OF hledalo nové obrysy pro zahraniční politiku státu. Když chtělo zabránit tomu, aby Havel coby nový prezident svou první cestu směroval „tradičně“ do Moskvy, za pár dnů dohodlo diplomaticky s Němci, že první pozvánka přišla do Berlína a Mnichova.
Šťoural namítne, že Soares je socialista, že v mládí byl i členem komunistické mládeže. K tomu lze dodat, že tento socialista, než aby po karafiátové revoluci vytvořil vládu s komunisty, preferoval menšinový kabinet, který si svou rozpočtovou přísností získal nepopularitu. A ještě něco: se Soaresem k nám přijela i jeho dcera Isabel Barroso. Můžeme tedy směle říci, že Barroso byla v Praze už před dvaceti lety.
