TOP 09 a ODS se budou ničit v souboji, kdo je zodpovědnější hospodář
Recesí následovaná finanční krize měla vynést k moci levicové populisty. Děje se ale pravý opak. V krizových volbách si lidé vybírají strany pravého středu, varující před opakováním Řecka, slibující nepopulární škrty platů a rozpočtovou zodpovědnost. U voličů je v kurzu model dobrý hospodář, který v domácí politice dokázal brilantně obsadit Miroslav Kalousek.
Tam, kde se už od oficiálního začátku finanční krize, za který je považován pád investiční banky Lehman Brothers v září 2008, volilo, nastoupily většinou vlády pravého středu. Německo řídí od září koalice CDU a FDP Angely Merkelové. V Británii museli vzít konzervativci Davida Camerona do vlády Liberální demokraty. Přesto je koaliční program přinejmenším v ekonomických a sociálních tématech politikou pravého středu. V zásadě středopravé koalice se skládají v Praze i Bratislavě.
Všechny ty sestavy získaly voliče na úsporné vládní programy. Takže mají plnou legitimitu pustit se do nepopulárních zásahů, jako je snižování platů a sociálních dávek nebo reformy důchodů. Spolu s dluhovou krizí prožíváme i unikátní období, kdy se z nich můžeme zdárně dostat a udělat si pořádek na roky dopředu.
Evropa má za sebou několik desetiletí fiskálního populismu. Co bylo rozumné ekonomicky a společensky jako snižování přebujelých sociálních dávek, komfortu státních zaměstnanců a následných schodků, vypadalo nerozumně politicky. Kdo sáhne na dávky a platy nebo zdraží vyššími daněmi jídlo a léky, musí přece nutně prohrát volby. A slibovat cokoliv nepříjemného bylo považováno za politickou sebevraždu. Opakovalo se to tak dlouho, až se z toho stalo klišé, kterému všichni uvěřili, a sebenaplňujcící se prognóza zároveň. Z volebních kampaní se stal kýčovitý karneval slibů typu třinácté důchody.
Škrty k prosperitě Jenže uprostřed krize tomu voliči přestali věřit. Proměnila se společenská atmosféra. Najednou to všechno vypadalo jako neudržitelný mejdan, po kterém přijde velký průšvih. V Řecku nebo Maďarsku už bylo vidět, jak končí. Tak se většiny semkly za těmi, kdo slibovali zodpovědnost.
Politici teď nemusí řešit dilema mezi úspornými plány a stranickými preferencemi. Spíš se zamýšlejí, jestli prudký útlum státních výdajů a očistné ořezání schodků neutlumí ekonomiku. Obavy, že po příliš razantním snížení dluhů bude následovat obávaná deflační spirála poklesu cen a platů, jsou značné. Odstrašujícím příkladem jsou 30. léta v Evropě nebo japonské ztracené desetiletí v 90. letech.
Finanční historie ale nabízí docela přesvědčivé důkazy pro optimismus. Harvardský ekonom Alberto Alesina prozkoumal v nové studii všechny výrazné rozpočtové reformy v zemích OECD v letech 1970 až 2007. A došel k jednoznačnému závěru. Prudké snížení státních dluhů výraznými škrty ve výdajích nevede k recesi, ale naopak k obnovení růstu. „Snižování schodků přes omezení výdajů je výrazně účinnější než přes zvyšování daní,“ píše Alesina. Jen zdůrazňuje, že dluhy se musí snižovat inteligentně. Připomíná také, že krotitelé schodků bývají v časech krize populární a velmi často byli po úsporných kúrách znovu zvoleni. „Většina úspěšných reforem veřejných financí šla přes škrty ve výdajích, nikoliv přes zvyšování příjmů. Nemyslím si, že by razantní úspory v rozpočtu musely podvázat ekonomický růst a měly nějaké významné sociální náklady. Chce to určitě politickou odvahu. Nebát se porušení oné konvenční moudrosti, která už je stejně hodně otřesená,“ říká ve stejném duchu jako Alesina odcházející guvernér ČNB Zdeněk Tůma.
Střet fiskálních konzervativců To se může velmi zajímavě projevit v souboji o hegemonii na české pravici mezi ODS a TOP 09. Uvidíme velmi netradiční dostih, nikoliv v tom, kdo lidem víc slíbí a rozdá, ale kdo bude zásadovější dobrý hospodář. Právě tak momentálně vypadá favorit středopravého voliče.
Proto je pro strategický souboj o nejsilnější pravicovou stranu tak zásadní obsazení ministerstva financí. Je to ještě významnější motiv než všechen vliv na byznys, který se v rukou správce státní pokladny soustředí. Kdo bude veřejností vnímán jako hlavní ekonomický a šetřící guru, stane se velmi pravděpodobně i rozhodující silou pravice.
Při vší úctě k charismatu Karla Schwarzenberga, bez image fiskálního konzervativce, kterou si Kalousek získal jako Topolánkův ministr financí, by Topka 16,7 procenta hlasů nikdy nedostala. Příští měsíce budou přetahováním mezi novým předsedou ODS a prvním místopředsedou TOP 09, kdo je odvážnější a odpovědnější hospodář a tím pádem i nejžádanější pravicový politik.
V takové atmosféře se může podařit prosadit spoustu důležitých věcí, protože nikdo z nich si nemůže dovolit svým stoupencům nedodat výsledky žádané odpovědnosti. Nebo se ve vzájemné destrukci promrhá jedinečná šance. Přes všechny rozdílné zájmy a antipatie Petra Nečase a Miroslava Kalouska zatím vypadá první scénář pravděpodobněji.
***
Kdo bude veřejností vnímán jako hlavní ekonomický a šetřící guru, stane se i rozhodující silou pravice
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ, analytička LN e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz
