Jestli jsem viděl členy Al Kajdy plakat? Jistěže. A jestli dokážou také žertovat? To víte, že dokážou,“ usmívá se vědoucně uhlazený šedesátník s knírem. Americký agent Jack Cloonan se zřejmě úplně nezbláznil. Od roku 1996 až do svého důchodu v roce 2002 pracoval u FBI jako vyšetřovatel a jeho protiteroristické oddělení mělo „na starost“ islámské extremisty Usámy bin Ládina.
Nejspíš bychom postřehy z jeho strany výslechového stolu nikdy nepoznali, kdyby nechtěl napravit mediální obraz věznic Guantánamo a Abú Ghrajb. Informoval o své bývalé práci webové stránky časopisu Foreign Policy a z jeho výpovědi vyplývá, že efektivnější než násilí je při výslechu zadrženého islámisty empatie: „Mezi lidmi je rozšířený mýtus o tom, že jediný způsob, jak od islámských teroristů získat potřebné informace, je zostřený výslech, ale já takovou zkušenost nemám,“ říká bývalý agent. „Musíte se k nim naopak chovat lidsky a projevovat jim sympatie.“
Podle Cloonana je marné snažit se z muslimského zajatce učinit odpadlíka silou, protože i průměrný džihádista fyzické týrání v zajetí očekává a je na ně připravený:
„Běžné argumenty na ně neplatí, protože si myslí, že už mají klíče od rajské brány v ruce,“ říká bývalý agent. Je prý proto třeba vsadit na prvek překvapení a chovat se pokorně: „Některé členy Al Kajdy jsme třeba učili plavat,“ opisuje pravičkou mořskou příbojovou vlnovku Cloonan. „Dokážete si představit, jak tyhle zločince s rukama od krve učíme ve vlnách?“
O týrání vězňů se nyní znovu mluví v souvislosti s pořadem BBC Panorama, který se v uplynulém týdnu snažil rozkrýt podíl britského armádního velení na mučení Iráčanů, hlavně ale kvůli americkému Senátu, který v únoru zakázal vyšetřovací metodu zvanou „waterboarding“, při níž vyšetřovatelé lijí ležícímu zajatci do obličeje vodu, aby měl strach, že se topí. Mučící techniku, již po útocích z 11. září 2001 agenti CIA prokazatelně aplikovali minimálně ve třech případech, označily sice za nelegální obě komory Kongresu, ale předpokládá se, že prezident Bush bude novou legislativu vetovat: „Některé části tohoto zákona jsou v rozporu s efektivním shromažďováním zpravodajských informací,“ nechal se už slyšet mluvčí Bílého domu. Cloonanova zpověď je tak aktuálnější než kdy jindy, zároveň ovšem některými bizarnostmi připomíná polštářové metody španělské inkvizice ze skečů Monty Pythona
Bývalý agent FBI líčí i podrobnosti, které mohou amerického daňového poplatníka bez sklonů k filantropii zaskočit: „Když víme, že zadržený terorista má rád svou rodinu, je třeba toho využít. Věřili byste, že vláda USA zaplatila například synovi jednoho člena Al Kajdy, který se narodil ve vazbě, transplantaci srdce? Přišla na 850 tisíc dolarů,“ říká Cloonan.
Vedle dobrých skutků však agent mluví hlavně o výslechových metodách. Ty tradiční prý nemusejí na islámistické vězně zabírat mimo jiné také proto, že jsou na ně připraveni americkou televizí: „Metodu hodného a zlého policajta oni dobře znají. Mnozí členové Al Kajdy sledují v televizi seriál Právo a pořádek a několikrát jsem se setkal s tím, že znali také seriál Policie New York,“ tvrdí Cloonan.
„Musíte se s nimi ve vazbě sžít. Když na ně třeba i ve tři ráno přijdou pochyby, musíte být po ruce,“ svěřuje se se svými praktikami vyšetřovatel, který se pyšní vytěžením jistého Aliho Abdulaha Mohameda.
„Ali byl skvělý a představoval pro nás intelektuální výzvu. Myslím, že nás vodil za nos víc než rok a musel si užívat, když si naši lidé všechno zapisovali,“ vzpomíná Cloonan. „Když jsme všichni už byli s rozumem v koncích, nabídl jsem mu, jestli by si nechtěl promluvit se svou sestrou.“
„To byste dokázal zařídit?“ ptal se prý Ali nevěřícně, když mu vyšetřovatelé nabídli telefonát do Egypta.
„Jakmile uslyšel její hlas, rozbrečel se,“ líčí bývalý agent, „To si pište, že jsem toho pak dokázali využít.“.
Když média v roce 2004 zveřejnila snímky amerických vojáků, kteří v bagdádském vězení Abú Ghrajb ponižovali zadržené Iráčany, byl z obnažených vězňů ve smradlavých kápích šokován snad celý svět. Snad kromě Izraele, kde agenti Šin Betu nejednali s Palestinci ve vazbě nikdy v rukavičkách a kde se o únosnosti mučicích praktik debatuje minimálně jednu dekádu. Už v roce 1996 zveřejnili tamní ochránci lidských práv průzkum veřejného mínění, podle něhož 73 procent Izraelců násilí při výsleších schvaluje. Zejména při scénáři takzvané „tikající bomby“, kdy agenti vědí o chystaném útoku a snaží se ze zadrženého co nejrychleji získat podrobnosti.
Veterán Cloonan ovšem tvrdí, že případy tikajících bomb jsou pouze hypotetické: „V reálném světě se nic podobného neděje. Je to jen nafouknutá bublina, Myslím, že ani v Izraeli, kde mají dlouholeté zkušenosti, se žádný takový případ nevyskytl.“
V reálném Cloonanově světě učí totiž agenti FBI zajaté neplavce první tempa, platí jejich dětem nákladné operace a povídají si s nimi o televizních seriálech.
Islámští teroristé jsou na tradiční výslechy připraveni i americkou televizí. Metodu hodného a zlého policajta prý mnozí členové Al Kajdy dobře znají, protože na obrazovkách sledují Právo a pořádek a v oblibě mají i seriál Policie New York.
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
