3. prosince 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Donášel Srp na písničkáře Hutku? Server Lidovky.cz prostudoval svazky StB

Karel Srp | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karel Srp | foto:  Michal Sváček, MAFRA

PRAHA Udával Karel Srp písničkáře Jaroslava Hutku komunistické tajné policii? Srp, bývalý předseda Jazzové sekce, který si strávil v 80. letech minulého století přes rok ve vězení, požaduje u obvodního soudu po Hutkovi omluvu za tvrzení, že „má ve svém estébáckém spise na sebe čtyři udání od Karla Srpa“. Co říkají svazky StB? Server Lidovky cz prošel stovky stran historických dokumentů.

Srp požaduje omluvu za tvrzení, že donášel komunistické Státní bezpečnosti. Hutka to uvedl poté, co chtěl prezident Miloš Zeman v roce 2017 prosadit Srpa do etické komise, která oceňuje účastníky protikomunistického odboje. Zpěvák na svých výrocích trvá, podle něj jsou pravdivé a u soudu to chce prokázat.

„Pan Hutka lže. Jakou informaci jsem měl podávat? Já nevím, kdo to byla StB. Oni nenosili žádný odznak,“ poznamenal Srp v říjnu 2018 u soudu s tím, že se setkával s inspektory kultury a s pracovníky z oboru, a pokud byli pracovníky StB, nemohl to vědět.

Slib na mikrofiši

Jak to vlastně bylo se šéfem Jazzové sekce a jeho spoluprací s StB? Server Lidovky cz prošel stovky stran historických dokumentů, v nichž se objevuje krycí jméno Hudebník - osoba se stejnými osobními údaji jako má Karel Srp.

Písničkář Jaroslav Hutka.

Písničkář Jaroslav Hutka.

Bývalý předseda Jazzové sekce Karel Srp, který podal na Hutku žalobu.

Bývalý předseda Jazzové sekce Karel Srp, který podal na Hutku žalobu.

„Určuje se, že žalobce Karel Srp byl na základě osvědčení ministerstva vnitra neoprávněně evidován jako spolupracovník StB.“ Tak zní ve stručnosti rozsudek z roku 2000, kterým se Srp brání argumentům, že se zapletl s komunistickou tajnou policií. Důvody verdiktu byly stejné jako v podobných případech.

Jedním z hlavních podkladů pro rozhodnutí soudu tehdy bylo, že podpis pod slibem spolupráce se zachoval pouze na nafocené mikrofiši a grafolog z ní nemohl potvrdit, že jde opravdu o Srpův podpis.

„Údajná“ parafa se skví pod textem, který mimo jiné tvrdí. „Svou spoluprací s orgány MV bych chtěl aktivně přispět k odstranění protisocialistických a protispolečenských projevů mezi mládeží a v oblasti hudby, ale i u jiných sfér naší společnosti.“

Tehdejší verdikt se ale od pozdějších něčím liší. Soud neměl k dispozici kompletní materiály StB uložené v archivu, protože byly zpřístupněny až později, roku 2007. Podle verdiktu soudkyně v roce 2000 prostudovala jen hlavní svazek vedený na krycí jméno Hudebník. Už se ale nezabývala dalšími svazky, například Jaroslava Hutky, Vladimíra Merty nebo některými objektovými svazky (svazky StB vedené například na instituce, skupiny lidí apod.)

„V roce 2007 však vešel v platnost zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium veřejnosti a Archivu bezpečnostních složek. Teprve postupné obeznámení s historickými prameny a studium dokumentů z archivů bývalé komunistické tajné policie umožňuje dokumentovat rozsah spolupráce Karla Srpa v letech 1976 až 1983. Toto zkoumání ukazuje, že předávané agenturní zprávy se netýkají jen zmiňovaných umělců Jaroslava Hutky a Vladimíra Merty, ale celé řady dalších osob, o které se Státní bezpečnost zajímala,“ napsal například ve svém prohlášení badatel Miroslav Vodrážka.

Spis vedený pod krycím jménem Hudebník.

Spis vedený pod krycím jménem Hudebník.

Co tedy říkají historické dokumenty?

Srpovy kontakty s StB měly ovšem dvě podoby. Na jedné straně „prověřený styk“ a téměř dvě stovky schůzek. Na té druhé výhrůžky, záměrné provokace a nakonec odsouzení.

„Stovky novinářů se mne ptalo na lustrák, na kriminál nikdo. Ostatně znáte režim, který by zavíral svoje agenty?“ sdělil serveru Lidovky.cz na jaře tohoto roku Karel Srp.

Konspirativní styk s Hudebníkem udržovala StB podle dokumentů od ledna 1976, kdy si ho vedla v kategorii Důvěrník. V roce 1979 byl převeden „na Agenta“. Původně byl zaměřen hlavně na diplomaty USA, které osobně znal. Jeho výsledky ale byly podle StB slabší, a proto byl přeorientován na „volnou mládež.“ Tak StB nazývala mladé lidi, kteří se stýkali mimo režimem zřízené organizace. „Je využíván z naší strany i k provizornímu ovlivňování činnosti Jazzové sekce,“ píše se například na jednom ze záznamů.

Od roku 1976 do roku 1982 se podle zachovaných dokumentů uskutečnilo přes 150 schůzek mezi Hudebníkem a jeho řídícím orgánem z řad tajné policie.

Na Hutku bacha

Například v dubnu 1976 Hudebník informuje tajnou policii, že mluvil s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který se mu svěřil, že jakmile skončí jeho trestní stíhání, chce odjet ze země a v zahraničí studovat nějakou hudební školu. Hutku sledovala StB jako zájmovou osobu, přidělila mu krycí jméno Zpěvák. V červnu roku 1976 Hudebník tvrdí, že nařízení proti Hutkovi mají negativní odezvu, protože písničkář má mnoho příznivců.

.

.

„Jsou to obvyklé úřední záznamy, které se dodnes dělají od spořitelen po ministerstva. Dokonce se zvukem a obrazem. Ani dnes nevíte, co o vás kdo napíše. Nepřijít na jednání tehdy představovalo pokutu asi 300 korun, dnes 50 tisíc,“ napsal Srp serveru Lidovky.cz v reakci na žádost o vyjádření k nalezeným dokumentům.

V září roku 1976 podle záznamů Hudebník informuje o tom, co se o Hutkovi říká mezi hudebními organizacemi. Zpěvák totiž dostal zákaz vystoupení v Malostranské besedě a organizátoři netušili, zda se zákaz nevztahuje i na ně.

Následující rok v květnu pramen Hudebník informuje nadstrážmistra Šimáka (Jiří Šimák, řídící orgán Hudebníka byl v roce 2005 odsouzen za přepadení Ziny Freundové a mučení disidenta Zbyňka Benýška při výslechu - pozn. red.), že ho navštívil Jaroslav Neduha z kapely Extempore a chtěl, aby Jazzová sekce zajistila výrobu plakátů pro kapelu. Ze záznamu také vyplývá, že na pokyn StB Hudebník ze zakázky vycouval.

Právě kapela Extempore StB velice zajímala. „Sdružují se kolem ní závadové osoby typu hippies z řad volné mládeže, která se dopouští v průběhu vystoupení výtržností a budí veřejné pohoršení...,“ píše se v jednom z dokumentů. A Hudebník jí proto na skupinu dodával řadu informací.

Zajímavý je například záznam z 11. července 1977, kdy Hudebník informuje, že Extempore chce vystoupit na koncertě v hospodě Beseda v pražském Karlíně. Spolupracovník (tedy Hudebník) má akci zabránit. Na listě je rukou dopsáno. „Opatření je nutno provést vhodným způsobem, aby nedošlo k dekonspiraci Hudebníka.“

Dohodnutá schránka na dopisy

Karel Srp se v roce 2017 pokusil hájit ve dvou rozhovorech pro Novinky.cz a Deník.cz. Důstojník StB mu prý v roce 2000 řekl, že potřeboval někým odzdrojovat získané informace, k čemuž si vybral Srpa. Tak prý vznikly záznamy o udávání písničkáře Jaroslava Hutky. „Hutka tam má věty, o kterých se oprávněně domnívá, že to jsou věty moje, ale tak to vůbec není,“ tvrdí Srp.

Ale vraťme se k dochovaným záznamům StB. Podle dalšího si Hudebník tajné policii stěžoval, že z jazzového buletinu musel vyřadit článek o publicistovi Jiřím Černém, a jako náhrada mu byl nabídnut text o skupině Extempore. „Přes pramen bude zabráněno vydání článku,“ píše se v dokumentu.

V roce 1981 dokonce náčelník 2. oddělení jednoho z odborů StB Rudolf Peltan sepisuje úřední záznam o tom, že po dohodě s TS Hudebník (TS - tajný spolupracovník) byla v průchodu pasáže Metro na Národní třídě umístěna schránka na dopisy „která bude sloužit k předávání písemných zpráv od TS ŘO,“ (tajný spolupracovník a řídící orgán). „Umístění schránky šedé barvy vybral pramen po předchozím vytipování místa.“

Bylo dokonce domluveno heslo. Hudebník měl zavolat svému orgánovi a říci heslo: „Zastavte se v metru.“ Odpovědí bylo: „Zatím je vše v pořádku.“

„Pominu-li možná stovky výslechů před psacím strojem a jménem republiky, kdy jste dole na Barťáku odevzdal občanku a nevěděl, jestli ji dostanete za dvě hodiny nebo za pět let, probíhala všechna jednání v tiskárnách, s inspektory kultury, nebo pracovníky ministerstva kultury ve vší slušnosti; Vůbec mne nezajímalo, kdo je v kanceláři čím - drama z toho dělají novináři až nyní,“ komentuje Srp informace z archivů pro server Lidovky.cz.

Respektovaný historik Prokop Tomek v jednom svém příspěvku ve sborníku Securitas Imperii v roce 2003 uvedl. „Podle obsahu nalezených zpráv, zejména ze svazků vedených na jiné osoby, předával Karel Srp informace povšechného charakteru a snadno dostupné z jiných zdrojů (...) Nelze jednoznačně stanovit, že by plnil zadání StB působit rozkladně proti Jazzové sekci, a je možné se domnívat, že pravděpodobně chtěl touto svou činností pojistit či vykoupit její další existenci.“

.

.

Rodí se nepřítel

Ze záznamů vyplývá, že na začátku 80. let se ve vztahu Hudebník a StB začíná něco „kazit“. Právě v tu dobu chce totiž režim nepohodlnou Jazzovou sekci definitivně zrušit. Pokusil se o to již jednou, ale neuspěl. Tentokrát je rozhodnut svou práci dokončit a chce rozpustit celý Svaz hudebníků a tím i Jazzovou sekci.

Hudebník se dostává do dvojaké pozice. „Hudebník má tendenci k neserioznosti,“ píše důstojník StB Karel Hájek. „Na základě toho byla podniknuta příslušná opatření vůči jeho osobě,“ pokračuje. Hudebník se prý mermomocí snaží oživit Jazzovou sekci. Podle StB se snažil využít zapojení do sítě StB. Taková úvaha je ale podle všeho čistou spekulací tajné policie, které Hudebník začal vadit.

A tlak na něj i podle záznamů stoupá. Je varován, že jeho činnost už hraničí s trestnou činností.

„Na základě toho, že se Hudebník v současné době již dopouští činnosti, která je v rámci zákonných represivních prostředků stíhatelná a je o ní známo širokému okolí, stává se jako spolupracovník ve zpravodajské síti neúnosný,“ píše StB. V roce 1982 proto StB spolupráci s Hudebníkem ukončuje.

V tomto roce totiž už ministerstvo kultury společně s Veřejnou bezpečností zvažuje způsoby, jak se Srpem zatočit a zahájit jeho trestní stíhání. Dva roky předtím totiž Svaz hudebníků sekci zrušil. Udělal to ale formálně špatně a organizace se úspěšně bránila. Cestou tedy má být i kriminalizace jejího předsedy.

.

.

Sekce totiž údajně připravovala vydání knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále a z prodeje měla mít nezákonný zisk. A to má být záminkou pro potrestání jejího předsedy. Návrh na stíhání ale není úspěšný, protože mu prostě chybí důkazy. O této přípravě ale podle všeho Hudebník neměl tušení.

V roce 1983, tedy rok po skončení spolupráce (o čemž ale Hudebník zřejmě vůbec nebyl informován) dokonce StB vymyslela lest. Chtěla ho jednak požádat, aby se stýkal s pracovníky amerického velvyslanectví, se kterými měl dobré vztahy. Zároveň ale mezi diplomaty pustí informaci, že pracuje pro StB a že je pomlouvá. Ztratí tak podle nich kontakty na velvyslanectví a zároveň se zdiskredituje před lidmi z Jazzové sekce.

Přibližně v tu dobu z dokumentů mizí jméno tajného spolupracovníka Hudebníka a objevuje se již nepřítel režimu Karel Srp. „Prováděná opatření jsou zaměřena na trestní postih Karla Srpa za činnost kriminálního charakteru,“ píše se v záznamu z března 1986.

Poznámka Václava Doležala: Pod pláštíkem milovníku jazzu

Poznámka Václava Doležala: Pod pláštíkem milovníku jazzu

V témže roce končí vyšetřovatel pražské VB „vyšetřování hospodářské trestné činnosti Karla Srpa a dalších členů bývalé Jazzové sekce.“

Komunistická justice dokončila žalobu a v listopadu 1986 ji doručila soudu. Srp si po rozsudku odseděl 16 měsíců ve vězení. Samotný proces byl pečlivě monitorován. Zprávy o dění v soudní síni, návštěvnících jednání i ohlasech dostával na stůl náměstek ministra vnitra Carda i sám ministr Vajnar.

„Měli bychom znát písemné rozkazy k nasazení odposlechů, kontrolu pošty, znát kreslené plánky mého sledování, kolik aut bylo na mne nasazeno, návrhy operativců na mé shození u Americké ambasády včetně metodiky, kým atd. Ti lidé žijí a jsou i mladší než já. Svodky našich tzv.emigrantů, v podstatě spících agentů, kteří posílali zprávy o mně - mj. agent Hlas-Vídeň atd.“ napsal Srp serveru Lidovky.cz.

Po více než 30ti letech od soudního procesu, který vzbudil ohlas nejen mezi oponenty režimu v tehdejší ČSSR, ale i za hranicemi, nominoval prezident Miloš Zeman Srpa v roce 2017 do Etické komise pro oceňování účastníků odboje proti komunismu. Když neuspěl, navrhl ho v létě téhož roku za člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Senát se ale postavil proti, kvůli jeho členství v KSČ. Podle zákona člen rady ÚSTR nesměl být v minulosti členem KSČ. Srp byl členem KSČ v roce 1968, a proto se podle komise nemůže o funkci ucházet. Srp řekl, že zákon nezná a nepamatuje si, zda byl v KSČ.

Jiří Šťastný

Autor

Jiří Šťastnýjiri.stastny@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz