PRAHA Balerína Daria Klimentová po dlouhé době vystoupila na scéně Národního divadla. Důvod jejího hostování nebyl ledajaký, přijela oslavit kulaté završení svých vystoupení. A tak představení 10. března v Praze v jejím pečlivě vedeném přehledu dostalo číslo tisíc.
Tato subtilní tanečnice zahájila svou kariéru před dvaceti lety, když absolvovala Taneční konzervatoř. Po třech letech angažmá v ND Praha odchází v roce 1992 jako sólistka do souboru v Kapském městě v Jihoafrické republice. O rok později nastupuje do Skotského baletu, odkud přechází do Anglického národního baletu, v němž více jak deset let zaujímá postavení první sólistky. A přitom jako by se dostala k tanci z prozaického důvodu - dělala gymnastiku a své rozhodnutí jít na konzervatoř komentovala slovy - „když se tam švihá nohama, tak tam jdu“.
Již během studií získala ocenění na domácích i mezinárodních soutěžích. Od počátku se jí dařilo. Měla talent, velkou píli a houževnatost, s níž trénuje až šest dní v týdnu.
Její maminka vzpomíná v dokumentu Martina Kubaly, jak ji učila smát, protože „na konzervatoři říkali, že se vůbec nesměje“. A dnes je to právě její úsměv, který vás, mimo jiné, dostane. Obdivuhodná je její skvělá fyzická forma a lehkost, se kterou stále tančí - po dvaceti odtančených sezonách mnohé tanečnice pomýšlejí na ukončení kariéry, ona je stále na vrcholu. Ve Velké Británii je Klimentová velmi ceněna - podle People of Today patří mezi padesát nejslavnějších lidí této země. V Praze se však ukazuje poskrovnu - k nezapomenutelným zážitkům patří její kreace ve Sphinx od Glena Tetleyho v ND nebo její hostování v roli Odetty/Odilie ve Státní opeře Praha. Tentokrát přijela do Prahy s Baletem Gala. Na scénu vkročila v červeno-černé baleríně a s bravurou a šarmem provedla variace od Christophera Hampsona. Dále vystoupila v Pas de deux George Balanchina a části prvního jednání baletu Manon od Kennetha MacMillena.
„Mohla bych být i právničkou“ Klimentová září nejen svou skvělou formou, ale svůj tanec okořeňuje jedinečným charizmatem - snad je to zvláštní propojení křehkosti a síly, které si vás podmaní. Její tělo se zcela spontánně oddává náročným momentům neoklasicistických variací, famózní je její neuvěřitelná měkkost paží, počty piruet a plynulost, s níž propojuje krokové vazby. Téměř étericky působící fyziognomie jí nebrání v patřičné razanci a dynamice, které všechny její náročné sólové role vyžadují -na její domovské scéně je to například Giselle, Julie, Odetta/Odilie, Sněhová královna.
Do Prahy si pozvala své kolegy a také skvělé tanečníky, kteří jsou sólisty prestižních zahraničních těles. Každý z nich má bravurní techniku - výškou skoků a neuvěřitelnými počty piruet své výkony obdařili například Daniil Simkin, Joan Boada či Herman Cornejo. Adela Ramirez a Maria Kochetková byly dokonalé v technice a projevu.
Klimentová nejen výborně tančí, ale pouští se i do dalších projektů. Proto již několik let s úspěchem pořádá každé léto v Praze mistrovské kurzy pro tanečníky. Zdá se, že bere svou profesi tak trochu s odlehčeným nadhledem, když říká: „Balet miluji, ale kdybych žila ještě jednou, mohla bych být klidně něčím jiným - asi fotografkou, právničkou...“ Fotografkou se již stala a své snímky profesionálně publikuje, vystavuje a fotí kalendář pro Anglický národní balet.
