V mediálním ruchu kolem chilských horníků a voleb takřka unikl pozornosti nedávný počin Ústavního soudu. Týká se přitom témat, která zpravidla vyvolají značný rozruch: odposlechy a extremismus. O co se tedy jednalo?
Zdánlivě to vypadá jednoduše. Státní zastupitelství a policie, v tomto případě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, vedou trestní řízení proti skupině pachatelů. Jedním ze zásadních důkazů, kterými hodlají prokázat vinu, jsou odposlechy telefonátů. Kriminalisté poslouchali pečlivě zhruba po dobu dvou let. A z tisíců minut rozhovorů si pro přípravu obžaloby vybrali ty části, které mají prokázat vinu či úmysl údajných pachatelů. Ony pasáže se staly součástí trestního spisu. Spisu, který mají k dispozici advokáti pro přípravu obhajoby. A jsme u jádra věci.
Policie z tisíců minut hovorů užila ty fragmenty, které mají pachatele usvědčovat. Dle obhájců však zamlčela ty pasáže, ve kterých stíhaní jasně dávali najevo, že se chtějí trestné činnosti vyhnout a zákony nepřekračovat. Jenže obhajoba má smůlu. ÚOOZ jí totiž odmítl celé odposlechy zpřístupnit. Podle něj na ně advokáti nemají právo. A že obhajoba nebude mít šanci oponovat něčemu, k čemu nemá přístup? To je přece její smůla.
Kde vzít spravedlivý proces?
Spor putoval k Ústavnímu soudu s tím, že postup policie zcela ruší ústavní a tradiční právní zásadu rovnosti zbraní stran před soudem. Stát vychází z informací, ke kterým odpírá obhajobě přístup. Na první pohled to vypadá jasně. Ostatně jde o zásadu, kterou zná nejen každý právník, ale její význam chápou i laikové. Jenže chyba lávky! Třetí senát Ústavního soudu, tedy soudci Jan Musil, Jiří Mucha a Michaela Židlická, to vidí zcela jinak. Ve svém nálezu potvrdili postup policie a stížnost smetli ze stolu.
V jejich nálezu se dočteme třeba to, že případné stížnosti proti neústavnímu postupu mohou být uplatněny až po skončení celého trestního řízení. Najdeme tam i to, že obhajoba má údajně jiné možnosti, jak se svých práv dožadovat. Ale s čím se naopak soudci zapomněli smysluplně vypořádat, je to, jak při takové praxi zajistit onu rovnost zbraní před soudem a tedy spravedlivý proces.
Bez kontextu není obrany Co to může znamenat? Zjednodušeně se dá říct, že napříště si člověk nemůže být jist, pokud do telefonu o šéfovi, obchodím partnerovi či tchýni pronese, že „ji asi zabije,“ či o parlamentu, že by bylo nejlépe „jej vyhodit do vzduchu“. Neusedne na lavici obžalovaných za přípravu úkladné vraždy či státního převratu? Samozřejmě bez možnosti argumentovat, za jakých okolností a v jakém kontextu slova pronesl.
Příznačné je, v jaké věci tento diskutabilní verdikt zazněl. Jde o kauzu, ve které média užívají přídomky jako „extremisté“ či „neonacisté“, tedy v „Akci Power“. Tak svoji akci pojmenoval ÚOOZ, když zhruba před rokem provedl spektakulární razii u více než dvacítky osob a pět z nich poslal na několik měsíců do vazby.
Nestandardní postupy mají zelenou Za pozornost stojí, že v „Akci Power“ Ústavní soud nerozhodoval poprvé. Před půl rokem v ní vynesl jiné pozoruhodné usnesení. Tehdy schválil detektivům následující postup: ačkoliv nebylo zahájeno trestní stíhání, ÚOOZ si vyžádal povolení k domovní prohlídce. To je možné, jedná-li se o případ, kde hrozí nebezpečí z prodlení. Kriminalisté však ve stavu „nebezpečí z prodlení“ počkali dva měsíce! Pak teprve provedli domovní prohlídky a začali trestní stíhání.
Kromě dvouměsíční přestávky v „nebezpečí z prodlení“ navíc po raziích jaksi nenápadně začali stíhání v úplně jiné věci. Z původního údajného provozování extremistického serveru ve Spojených státech, na který získali povolení k prohlídkám, se po jejich provedení náhle stalo „pořádaní koncertů“.
Nevypadá tento postup policie jako účelový, nebezpečný a neústavní? Podle Ústavního soudu nikoliv. Ostatně dvě výše zmíněné ústavní stížnosti nebyly v této kauze jediné a i další, neméně diskutabilní, Ústavní soud rozhodl ve prospěch nestandardních postupů ÚOOZ. Skutečnost, že tato kontroverzní rozhodnutí Ústavního soudu se odehrávají v široce medializované „extremistické“ kauze naznačují možnost děsivou, leč v poměrech současné ČR ne zcela nemožnou: Totiž že soudci nejvyšší justiční instance vyslyšeli politickou a mediální objednávku na hlavy „extremistů“. A právo zůstalo stranou!
***
Policie dle obhájců zamlčela ty pasáže telefonátů, ve kterých stíhaní dávali jasně najevo, že se chtějí trestné činnosti vyhnout a zákony nepřekračovat
Stát vychází z informací, ke kterým odpírá obhajobě přístup. Senát ÚS ve svém nálezu potvrdil postup policie a stížnost smetl ze stolu
O autorovi| DUŠAN STUCHLÍK novinář Autor se dlouhodobě věnuje bezpečnostní problematice
