* LN V březnu roku 2003 jste byl zatčen. Jak k tomu došlo?
Byl jsem v mírové opozici ke kubánské vládě, bojovali jsme za změny. Začali jsme jakousi disidentskou etapu, v roce 1998 jsme založili tiskovou agenturu Agencia Libertad. Byl to původně malý projekt a postupně se rozrůstal. Vůdcem skupiny novinářů, kteří se sjednotili po celé Kubě, se pak stal Ricardo González Alfonso (také uvězněný a letos v létě propuštěný disident - pozn. red.).
* LN Kvůli čemu vás zadrželi?
Začali jsme vydávat časopis, stihli jsme tři vydání a poté nás zatkli. Uvěznili mě během černého jara roku 2003, kdy zatkli celkem 75 Kubánců za opoziční názory a odsoudili je k šesti až 28 letům vězení.
* LN Můžete přiblížit, jak vypadá kubánské vězení?
Byl jsem odsouzen za údajnou protistátní činnost ke 24 letům odnětí svobody a prošel jsem si za sedm let devíti různými věznicemi v pěti kubánských provinciích. Sedmnáct měsíců z toho jsem byl v naprosté izolaci.
* LN Kolik bývá vězňů na cele a jak jsou velké?
Během prvních dvou let jsem byl, dá se říci, na třech metrech čtverečních úplně sám. Poté jsem měl několik spoluvězňů.
* LN A samotka?
To byla malinká obdélníková cela jen s postelí, tureckým záchodem a malým umyvadlem. Bez oken. Byl tam jen malý otvor na ventilaci, který mohli nechat otevřený nebo ho zavírali. A celou dobu tam není povoleno, aby s vězněm přišel kdokoli do kontaktu.
* LN Proč vás tenkrát poslali takto do izolace?
Chtěli všem nám tehdy zatčeným udělit ten nejtvrdší trest. A být na samotce je to nejhorší, co vás v kubánském vězení může potkat. Právě z tohoto důvodu je naprostá většina vězňů, kteří byli nyní propuštěni, v dost špatném zdravotním stavu.
* LN Vaše zdraví dlouhý pobyt ve vězení také dost poznamenal, měl jste problémy s ledvinami, zápal plic. Jak se nyní cítíte?
Už je mi lépe. Původně jsem vážil 86 kilogramů, pak, když mě pustili z vězení, jsem měl asi o 48 kilo méně. Trochu jsem ale již přibral, jsem z vězení necelé tři měsíce.
* LN A zdravotní problémy?
Můj stav se určitě ještě zlepší, ale některé nemoci a zdravotní problémy už budu mít chronické do konce života. Zvlášť pokud jde o choroby související se zažíváním.
* LN Myslel jste si, že vás pustí takto dřív, nebo jste v to vůbec nedoufal?
Ne, vůbec jsme tomu nevěřili a neodvažovali jsme se ani doufat. Akorát koncem roku 2009 a začátkem letošního roku jsme začali cítit, že by se něco na Kubě mohlo změnit. Ale rozhodně jsme netušili, že to pro nás takto dobře dopadne.
* LN Jak nesla uvěznění vaše rodina? Mohli vás navštěvovat?
Jednou za měsíc jsem si mohl - samozřejmě s cenzurou - zatelefonovat. Jinak návštěvy probíhaly jen jednou za tři měsíce, mohli přijít dva rodinní příslušníci na dvě hodiny. To stěhování po několika věznicích je právě dalším nástrojem k tomu, aby se zabránilo kontaktu s rodinou, aby vám co nejvíce ztížili možnost setkání. Zároveň jsou rodiny disidentů, které jsou na svobodě, nejrůznějším způsobem pronásledovány, jsou v nepřízni vlády. Když jste členem opozice na Kubě, je to riziko pro celou rodinu, primárně sice útočí na vás, ale v ohrožení jsou i příbuzní.
* LN Co vám ve vězení dávalo sílu?
Víra, jsem katolík. Zároveň ale i víra v to, že jsem dělal, v co jsem věřil, že jsem dělal dobrou věc a že to opravdu mělo účinek. Konalo se i mnoho akcí Dam v bílém (manželky, matky, sestry politických vězňů - pozn. red.), které se snažily proti našemu uvěznění protestovat. Ostatní vězni zase drželi hladovky. Hlavně jsme ale všichni drželi pospolu a věřili jsme, že ta změna musí přijít.
* LN V červenci jste byl propuštěn a dostal jste se do Španělska. Co všechno se od té doby přihodilo?
Udála se spousta věcí. Chtěl bych zejména zdůraznit, jak mě lidé ve Španělsku a hlavně představitelé církve vřele přivítali.
* LN Teď tedy žijete tam?
Z vězení mě odvezli přímo na letiště, nikam jinam jsem nemohl.
* LN Co vaše rodina? Ta bydlí stále ve Spojených státech?
Ano, rodina žije v Americe. Zatím jsme ani já, ani oni neměli dost prostředků na to, abychom se setkali. Ještě jsem je tedy neviděl. I přesto jsem ale velmi vděčný španělské vládě a španělskému lidu, že mi umožňují žít alespoň takto na svobodě.
* LN Španělská vláda vám poskytla i nějaké ubytování? Stará se o vás?
Poskytují nám ubytování a nějaké základní prostředky. Ale rád bych zdůraznil, že jsem nepřijel do Evropy, abych zde nějak zbohatl, je to opravdu jen na základní přežití. Jsem tady kvůli tomu, že mě vyhnali z mé vlasti.
* LN Co máte nyní v plánu?
Byl bych rád, kdyby se ještě více zlepšil můj zdravotní stav. Zároveň jsem vystudovaný lékař, takže tímto způsobem bych chtěl živit svou rodinu. Také nepřestávám publikovat, jako svobodný novinář uveřejňuji třikrát týdně články ve španělském tisku. A samozřejmě bych se chtěl setkat s rodinou.
* LN Máte představu, kdy by se to mohlo podařit?
Zatím vůbec nevím, nedá se to předpovědět. Závisí to na mnoha věcech. Jsme však alespoň v telefonickém kontaktu.
* LN Pokud jde o propouštění vězňů, ke kterému v létě došlo, je to podle vás jen jednorázová akce, nebo signál, že se na Kubě něco mění?
Bylo to spíše jednorázové rozhodnutí vlády. A hlavně za tím stál velký vliv španělské vlády a katolické církve. Duchovní takto uspěli již v minulosti. Církev žádala propuštění tří tisíc politických vězňů v roce 1978 a alespoň zčásti se to podařilo. Poté chtěli v roce 1998, aby se dostalo na svobodu asi 300 vězňů, a také byli úspěšní. Teď je to takový kompromis. Ve vězení zůstali zavřeni ti, kteří byli odsouzeni za vážnější zločiny než my propuštění. A jestli bude propouštění v budoucnu pokračovat? To se vůbec nedá předpovědět. Každopádně nemůžeme na to nazírat jako na nějakou změnu na Kubě. Vláda chce jen udělat dojem jakési pružnosti, flexibility, ale nedá se říct, že by se situace v zemi měnila k lepšímu.
* LN Myslíte si, že se ještě někdy na Kubu vrátíte?
Určitě ano. Za to bojuji. Je to moje vlast.
***
Vláda chce jen udělat dojem jakési pružnosti, flexibility, ale nedá se říct, že by se situace v zemi měnila k lepšímu
KUBÁNSKÝ DISIDENT * Pětačtyřicetiletý José Luis García Paneque, povoláním lékař, patří do skupiny kubánských opozičních aktivistů, kteří byli letos v létě propuštěni z vězení a získali azyl ve Španělsku. * V roce 2003 ho odsoudili na 24 let kvůli údajnému spiknutí s cílem destabilizovat v zájmu Spojených států kubánský politický systém. Ze sedmi let ve vězení prožil dokonce 17 měsíců na samotce. * Jeho manželka se čtyřmi dětmi žije v USA, od jeho propuštění zatím neměli možnost se setkat.
O autorovi| TEREZA ŠUPOVÁ redaktorka LN
