Jazz Q Martina Kratochvíla sehrál v temných letech českého rocku jednu z nejvýznamnějších rolí. Kratochvíl byl se svými proměnlivými sestavami architektem jazzrockového boomu, který ovládl zdecimovanou rockovou scénu v Čechách poloviny sedmdesátých let. Komplet alb, která v letech 1973–84 Jazz Q vydal (s „přidanou hodnotou“ v podobě jednoho disku se skladbami dosud nevydanými), podává zprávu nejen o osudech jeho skupiny, ale i jazzrocku jako žánru.
Balíček není kompletní
Některá z těch alb doposud nebyla reedována na CD. Je to podivné, ale pro osudy reedic českých jazzových a rockových nahrávek z období vedoucí úlohy strany vlastně typické. Doposud vlastně vyšla pouze první dvě, péčí zvěčnělého Karla Knechtla reedované Symbiosis (1974) a Pozorovatelna (1973) – obě s bonusy, to druhé ještě s přídavkem v podobě druhého disku zaplněného více či méně raritními kusy, které Kratochvílova skupina nahrála s různými zpěváky. Přidejme k tomu LP z koncertů z let 1974 a 75, jednu nahrávku na sampleru Český jazzrock 1970–76 vydaném v rámci záhy zesnulé bontonské ediční řady Bigbít; dále jedno úspěšné zapomenuté pantonské Best Of pokrývající nahrávky z druhé půlky 70. let – a máte všechny záznamy Jazz Q na CD pohromadě.
Situace ostudná, ale jak řečeno typická.
V tomto ohledu je tedy potěšitelné, že Supraphon zpřístupnil všechna alba Jazz Q v jednom balíku. Poslední CD přináší některé dosud neznámé nahrávky (třeba s Ondřejem Hejmou z půlky osmdesátých let). Posud se komplet jeví jako dobrý a cenný.
Ale pak si člověk vezme k ruce neocenitelnou encyklopedii známou zasvěcencům jako „Balák– Kytnar“ a zatrne mu. Není tu několik dost podstatných nahrávek: hlavně ty ze samplerů Jazzrocková dílna chybí až na jednu výjimku všechny. A zvlášť absence Na shledanou, Joan, pocta odšedší zpěvačce Joan Duggan, je takřka neomluvitelná. Díry zůstaly i po dvou EP z dobové ediční řady Mini jazz klub, jakož i po nahrávkách s Oskarem Petrem.
A když už byla z pantonské kompilace Bazarem proměn 1967–76 přidána k reedici LP Symbiosis Kratochvílova Předzvěst, proč ne jeho a Vrbovcova Lucemburská zahrada? Kapacitní důvody nehrají roli, u řadových alb je místa spousta.
Také dokumentační stránka věci pokulhává. Kromě sleevenotu Kratochvílova dlouholetého přítele a posléze spoluhráče Tonyho Ackermanna zde najdeme obaly desek a faksimile dobových recenzí a rozhovorů. To je v pořádku, ale i zde něco chybí. Třeba ukázky alternativních obalů desek (Hodokvas, některá licenční vydání v zahraničí) a přehledný výčet jednotlivých sestav skupiny.
Člověk nemusí nutně chtít rodokmen a la Pete Frame, to tu stejně nikdo neumí, ale osvětlení někdy dost spletitých personálních změn kolem Martina Kratochvíla by rozhodně stálo za to. A ještě jedna věc: u živých nahrávek z let 1974–75 se dočteme, že byly natočeny v Lucerně: v prvním vydání, které připravil věci znalý Lev Pavluch, jsou nahrávky datovány a lokalizovány do Starého Plzence (červenec 1974) a Bratislavy (leden a únor 1975). Nuže?
Nikdo neřekl, že ambice autorů kompletu směřovaly k úplnému vydání dostupných nahrávek. Přesto mám důvodné podezření, že tato podoba kompletu, ač záslužného, není úplně šťastná. Je to mrzuté: ale opakuji, osudy reedic...
HODNOCENÍ LN *** Jazz Q
Supraphon 2007
***
Osvětlení někdy dost spletitých personálních změn kolem Martina Kratochvíla by stálo za to
