Opakovaně si říkám, že zřejmě patří mezi nějaké ty rysy naší národní povahy všechno začínat od konce anebo v lepším případě od prostředka. Už můj moudrý otec často vyprávěl mravoličnou historku o starostovi své rodné obce, který si při debatě obecní rady o tom, zda má být před školou postavena busta Jana Amose Komenského nebo ne, a projednávaly se tedy převážně ekonomické aspekty této zbytnosti, vzal slovo a pravil: Navrhuji, aby se při odhalování hrálo „Hej, Slované!“.
Také minulá reforma zdravotnictví začala a skončila třicetikorunovými poplatky, což se rozhodně nedalo a nedá považovat za první zásadní reformní krok. Obávám se, že i ta plánovaná reforma současná nezapočne od obecného politického rozhodnutí, jaký systém zdravotnictví vlastně chceme, a nebude pokračovat od tohoto obecného rozhodnutí k rozhodnutím konkrétnějším a detailnějším (která ovšem z toho prvotního rozhodnutí zákonitě vyplývají), ale bude roubovat od konce a z prostředka různá „vylepšení“ dnešního bastardního pojistně nepojistného systému se spoustou „státních“ pojištěnců.
Zrovna tak současná snaha o zlevnění a zprůhlednění nákupů pro armádu. Jistě jde o činnost bohulibou, ovšem i tak bude armáda vždy příkladem totálního plýtvání penězi, pokud se politicky obecně nerozhodne, jakou armádu vlastně chceme mít. Zatím to totiž vypadalo, že chceme jednak vybudovat mohutnou invazní sílu (alespoň podle původních počtů tanků a obrněných transportérů), ovšem neschopnou výsadku (nefunkční padáky), zato však schopnou invaze málem z moře (plovoucí transportéry). Také vrtulníkové vojsko se tuším několikrát stěhovalo, zřejmě kvůli totálnímu zmatení protivníka (pokud jsme ovšem definovali, kdo to, ksakru, vlastně je).
A tak jsem velmi zvědavý, zda se alespoň jednou u nás něco začne pěkně od počátku, od obecného ke konkrétnímu. Zda tedy současná vláda uchopí příležitost za pačesy a spolu s odborníky a veřejností začne tím nejobecnějším problémem, totiž zda klasickou armádu vzhledem k historickým zkušenostem vůbec potřebujeme, či zda by nebylo mnohem levnější a přitom efektivnější mít dobře vycvičenou profesionální domobranu coby součást záchranného integrovaného systému, která by skvěle doplňovala hasiče, záchrannou službu a další v případě přírodních a průmyslových katastrof a dokázala ochránit občany před drobnými nájezdníky tuzemskými i cizozemskými. Ba i na nějakou tu misi by byla se svými chemiky či zdravotníky připravena, tak jako dnes.
Obávám se ovšem, že logika zrovna nepatří mezi oblíbené discipliny politiků, a tak se spíše dočkáme změn vedoucích k tomu, že se zcela zbytné a zbytečné rakety a další zbrojní systémy za desítky a desítky miliard budou kupovat rovnou od výrobců, a nikoliv od prostředníků. Ale dílem si za to můžeme sami: před volbami si schopnost kandidátů nezačínat zásadní politická rozhodnutí „hejslovansky“ pranic neověřujeme.
***
Je otázkou, zda potřebujeme klasickou armádu, či zda by nebylo mnohem levnější a efektivnější mít dobře vycvičenou profesionální domobranu coby součást záchranného systému...
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
