Zavedení školného na vysokých školách se v souvislosti s vyjednáváním o sestavení vlády dostalo opět do popředí zájmu, neboť to bylo jedno z témat, na němž se poměrně rychle shodly všechny tři strany, byť jen „v principu“. Zbývá již jen dořešit „detaily“, kde ovšem obvykle číhá ďábel.
Nechci se zabývat otázkou, zda školné ano, nebo ne, chci jen připomenout, co by školné v diskutované výši 20 tisíc Kč za rok studia finančně znamenalo pro vysoké školy, a upozornit na to, jak musí být jeho zavedení provedeno, má-li vysokým školám skutečně pomoci.
Je vhodné připomenout, že v současné době je na veřejných vysokých školách okolo 300 tisíc studentů. Pokud by všichni platili v průměru oněch 20 tisíc Kč ročně, přineslo by to vysokým školám navíc dohromady cca šest miliard Kč, což představuje zhruba pětinu celkové částky, kterou veřejné vysoké školy dostávají ze státního rozpočtu na výuku i výzkum. To už není zanedbatelné.
„Rýsuje se model odloženého, sociálně citlivého školného s doprovodnými půjčkami pro studenty,“ poznamenal podle úterních HN Josef Dobeš z VV a upřesnil, že konkrétní detaily se budou teprve dojednávat. Podobně podle Jiřího Pospíšila, hlavního vyjednávače ODS pro oblast školství, by si studenti mohli sami zvolit, kdy ho budou hradit.
Pokud se tedy student rozhodne pro odložené školné, bude jej formou splátek hradit až zpětně poté, co školu dokončí a najde si práci. Splácení se přitom má týkat jen těch, kteří dosáhnou alespoň průměrné mzdy, a je třeba ještě vyřešit například i to, jak splátky úročit a kdo bude školné vymáhat od případných dlužníků - zda stát, nebo univerzita. Naopak TOP 09 chce, aby se školné platilo už v průběhu studia. Bohužel z žádného z citovaných tvrzení není zřejmé to nejdůležitější, tj. co se má „odložit“ a jaký je rozdíl v dopadu jednotlivých variant na vysoké školy.
Je zcela jasné, že vysoké školy musí každoročně a s předstihem vědět, kolik školného a kdy od studentů dostanou, jinak nemohou takto získané prostředky efektivně využít. Aby mělo školné smysl, musí být zavedeno tak, aby platili všichni studenti, a to za každý semestr (ročník), platili při zápisu do každého ročníku, aby výběr školného nezatěžoval školy, a peníze, které univerzity na školném získají, jim zůstaly.
Systém, který všechny tyto požadavky splňuje, funguje například v Austrálii, kde je znám pod názvem HELP (Higher Education Loan Programme, tj. program půjček pro vysoké školy). Z webové stránky si každý může stáhnout informační brožurku, kde si čtenář může ověřit má tvrzení.
Systém funguje následovně. Každý australský občan bez ohledu na věk, který byl přijat na vládou uznávanou vysokou školu, má právo na státní podporu, která kryje část nákladů na jeho studium, a to po dobu sedmi standardních let (student ovšem může studovat s poloviční „rychlostí“ 14 let). Druhou část musí student zaplatit sám.
Příspěvek studenta na celkové náklady na studium v daném oboru a na dané škole se mění od zhruba 20 % u přírodních věd přes zhruba 50 % u lékařských oborů až po 80 % u práv a pohybuje se od cca čtyř tisíc australských dolarů u přírodních věd po devět tisíc ASD u práv či medicíny za rok.
Uvědomíme-li si, že průměrná mzda v Austrálii je zhruba 64 tisíc ASD ročně, znamená to, že roční školné v Austrálii představuje podle oborů 75 % až 170 % průměrné měsíční mzdy. Pro srovnání, u nás diskutovaná výše školného 20 tisíc ročně představuje zhruba 80 % průměrné měsíční mzdy, a je tedy z tohoto hlediska srovnatelná s výší školného v Austrálii.
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Jiří Chýla, fyzik
