V rámci onoho Týdne akcí se v malém sále pražského kina Světozor uskutečnil také minifestival sociálních spotů nazvaný „Ženy, muži, společnost a my v 21. století“. Pominu-li otázku, kdo jsou ti „my“, když ženy, muže i společnost zmiňuje název zvlášť, musím přiznat, že zájem vzbudili organizátoři značný: kino praskalo ve švech a lidé seděli i na schodech. Festival se zaměřil mimo jiné na témata rovnosti šancí v politice a na trhu práce a na téma vzdělávání bez předsudků. Kromě spotů českých neziskových organizací se v jeho rámci prezentovalo i pár státních kampaní a nechyběly ani ukázky ze zahraničí. Celá přehlídka představovala v podstatě boj proti stereotypům. Tak sveřepý, až se jí podařilo několik stereotypů úspěšně šířit.
Zaujal mě hlavně spot neziskové organizace Gender Studies, bojující za volbu povolání bez předsudků. Učitelka v něm pomáhá studentům s volbou budoucí profese, přičemž nad rozhodnutím dívky jít na astrofyziku a touhou chlapce být učitelem vrtí pohoršlivě hlavou: matematika, fyzika a technické obory nejsou podle ní pro dívky, učitelství se nehodí ke klukům. Spot pak vysvětluje, že tak by to být nemělo a že děti mají mít možnost zvolit si, v čem budou šťastny.
Proboha, kde ty zmiňované předsudky tvůrci vzali? Nad dívkou, kterou zajímá matematika a fyzika, že bude nějaký pedagog vrtět hlavou? Troufám si tvrdit, že na kterémkoli technickém oboru jí spíš zlíbají ruce, protože nezájem dětí o tyto předměty už začíná představovat problém. Třeba celé české elektrárenství stárne a dorost v technických profesích mu hodně chybí. Mimochodem - je snad předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová muž?
A že by budil pohoršení kluk, který chce být učitelem? Pedagogické školy jsou za každého studenta spíš vděčné.
Zkrátka a dobře, bojovat proti předsudkům je možná správné, ale nevím, zda si od nich tolik pomůžeme, když se budeme snažit vyrážet otevřené dveře.
O autorovi| Jaroslav Krupka, redaktor LN
