Před mnoha lety ve Varšavě účinkoval legendární kabaret Dudek, který si utahoval z absurdit života v tzv. reálném socialismu (jenž se lišil od všech jiných možných socialismů tím, že opravdu existoval, jak se o tom na vlastní kůži přesvědčilo několik generací Čechů i Poláků). V jedné skeči se herci seřadí do dvou front a následně se přes čtvrt hodiny dohadují, čí fronta je lepší. Rozhodující argument nakonec zní: Naše je lepší, protože je naše.
Právě taková diskuse se momentálně vede v polské veřejnoprávní televizi TVP. Kdo je tady ředitel?
Televize má dva ředitele, dvojí vedení a dvě dozorčí rady – a vzájemně se neuznávají. Která „fronta“ je lepší, o tom má rozhodnout soud.
Obě skupiny tvoří lidé dosazení politickými stranami, jež se při šturmu na televizní palác sešikovaly do nejnepravděpodobnějších koalic: jednoho ředitele podporuje antikomunistická strana bratrů Kaczyńských a postkomunistická levice, druhého – bývalého neofašistu a aktivistu ultrakatolické Ligy polských rodin – zase liberální Občanská platforma.
Minulé pondělí sledovali Poláci celou bitvu naživo. Nový ředitel přijel do práce s půldruhahodinovým skluzem, neboť – jak vysvětlil – zaspal, a navíc netušil, že jsou v té Varšavě tak hrozné zácpy (ředitel pochází z venkova, kde byl šéfem lokálního rádia). Pokusil se vstoupit do úřadu, ale dosavadní ředitel ho zakázal vpustit. Nový ředitel se ještě snažil namluvit příslušníkům ostrahy, že propustku nepotřebuje, neboť je novým ředitelem, ale ti už viděli tolik ředitelů (šest během posledních pěti let), že se nedali ošálit. A možná dobře udělali, protože dosavadní ředitel byl zamlada (tedy nedávno, je stár sotva 31 jar) skinheadem a novému řediteli by mohl nabančit.
Věc snad rozhodne soud. A pak – podle vládních prohlášení – bude vypsán konkurz, který vybere... nového ředitele polské televize.
O takových situacích se v Polsku říká, že připomínají český film. Jako by snad politické absurdity byly českou specialitou. Přitom když před několika lety pražská vláda zkusila dosadit do čela televize svého člověka, novináři vstoupili do stávky a v ulicích je podporovaly demonstrace.
Na obranu cti novinářů z TVP nikdo do ulic nejde, protože už dávno není co bránit. Veřejnoprávní televize je už léta líhní nejhorší servility. Není divu, že Polákům je obvykle ukradené, kdo ji zrovna vede, a raději sledují soukromé stanice, které sice nabízejí tentýž brak, ale aspoň politikům tak bezostyšně nelížou zadnice.
Nejlepší film: Rewers V Gdyni skončil Festival polských filmů, patrně nejlepší za dlouhá léta. Z 24 promítaných snímků tvořily polovinu debuty. Mezi nimi i nejlepší film festivalu, „Rewers“ (Rub) 36letého Boryse Lankosze.
Hrdinkou černé komedie ze stalinistického Polska je osamělá třicátnice ze vzdělané, vlastenecké rodiny (hraje ji Agata Buzková, dcera rodáka ze Záolší – rozuměj: z českého Těšínska – Jerzyho Buzka, bývalého premiéra a dnes předsedy Evropského parlamentu). V jejím životě se objeví pohledný mladík – přední milovník dnešního polského filmu Marcin Dorociński –, vzbudí v ní lásku... a pak se ji vydíráním pokusí přimět, aby mu udávala kolegy z práce.
Dívka požádá o radu matku i babičku. A tady začíná film, jaký ještě v Polsku nebyl. Stačí dodat, že zákeřný „ubek“ (tedy v češtině estébák) dojde zaslouženého trestu a že film je polským kandidátem pro letošní Oscary. Aha, a ještě že vynikající jazzovou hudbu k němu složil můj soused Włodek Pawlik.
Když veřejnost hrubne A málem bych zapomněl: v Krakově se konal 6. kongres polské kultury, největší setkání místních tvůrců.
Jak už se za léta stalo zvykem, řeč se vedla hlavně o tom, jak čelit postupujícímu hrubnutí veřejnosti, která nestojí o umělecká díla a raději dává přednost seriálům a reality shows. Účastníci dospěli k závěru, že důležitou roli v utváření vzdělaného občana má veřejnoprávní televize. Ach tak – aspoň teď víme, proč na ní politikům tak záleží...
O autorovi| Aleksander Kaczorowski, novinář Autor (* 1969) je zástupcem šéfredaktora týdeníku Newsweek Polska. Do polštiny přeložil knihy Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého nebo Egona Bondyho.
