Pondělní souboj letenských bohů se syrečkáři přinesl nejedno životní ponaučení. Olomoucký Šultes se před zápasem chvástal, že jeho sebranka nastřílí mistrům tři góly. Chudák zapomněl, že skromnost šlechtí, a tak teď vypadá velmi trapně. Když se chcete namyšleně vytahovat, tak na to musíte mít. My na to máme.
Nechci si stěžovat na rozhodčího, ale pan Drábek potvrdil, že se časy mění a co bylo, už není. Vysvětlete mi, proč mu tak dlouho trvalo, než nařídil penaltu? Qui bono? Vidím, že se Spartička snaží, je evidentně lepším mužstvem, ale míč ne a ne spadnout do brány. Je v takovém případě výsledek 0:0 spravedlivý? Nota bene, když stíháme Plzeňáky... Samozřejmě, že ne. To musel Rossi zahrát dvakrát rukou, aby se vyšlo spravedlnosti naproti? Je jasné, že dneska už někteří sudí nevědí, jak se má pískat Sparta.
Naštěstí teď, když jsme přeskočili, můžeme říct „hop“ a chválit po večerním klání den. Nerozhodil nás ani nepochopitelně neuznaný gól, což ale není překvapivé, neboť jsme pověstní psychickou odolností. Ztělesněním této niterné síly bylo proměnění již zmíněného pokutového kopu. Juraj Kucka téměř v poslední minutě prokázal klid, vyrovnanost a chladnokrevnost, zatímco soupeři se zmítali v nervových křečích a rozhazovali epilepticky rukama.
Také fanoušci Syrečkova dokazovali, že je jim duševní pohoda cizí. Některým slovům v jejich pokřicích jsem sice nerozuměl, ale zdá se mi, že by se při nich červenali i nejotrlejší polští chuligáni. Nechápu, proč jim Řepa nakonec zatleskal.
O autorovi| MARTIN ČEJKA, Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
