Čtvrtek 16. května 2024, svátek má Přemysl
130 let

Lidovky.cz

Keře II.

Česko

Obrazová encyklopedie Lidových novin LES od A do Z

15. díl

Křoviska v lesním porostu jsou nejen vhodným obydlím pro řadu ptáků, ale velmi často jsou hostiteli některých přirozených nepřátel hmyzu nebo poskytují těmto organismům životní prostor. Vytvářejí tak cenný přírodní ekologický zdroj predátorů škodlivého hmyzu. Například svída krvavá je biotopem pro dravé roztoče, kteří požírají mšice a křísy.

Brslen evropský (Euonymus europaea)

Dva až sedm metrů vysoký keř. Roste v podstatné části Evropy. Daří se mu v hájích, habřinách, lužních lesích, na skalnatých svazích. Upřednostňuje vlhké, humózní, slabě kyselé až zásadité půdy.

Je značně odolný vůči mrazu. Plody jsou čtyřhranné, růžové až červené tobolky, světlehnědá oválná semena jsou obklopená oranžovým míškem. Žluté, hedvábně lesklé pevné dřevo bez rozlišení jádra a běli se zřetelně patrnými letokruhy na příčném řezu se dříve používalo na drobné řezbářské výrobky. Kůra kořenů obsahuje kaučukovou šťávu, kůra větví i semena jsou jedovatá.

Svída krvavá (Cornus sanquinea)

Keř nebo malý strom je dva až sedm metrů vysoký s krvavě červenými, na zastíněné části zelenavými letorosty.

Hojně rostoucí druh. Najdeme ji na výslunných křovinatých stráních, mezích, v okrajích lesa, ve světlých a lužních lesích a křovinách v teplejších oblastech. Květy jsou špinavě bílé a páchnoucí. Plody jsou modročerné až černé, světle tečkované, kulovité peckovice 6-8 mm v průměru. Jsou nechutně hořké, mají svíravé účinky a někdy se užívají při průjmech.

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Opadavý až poloopadavý keř dva až pět metrů vysoký.

Polosvětlomilná dřevina, odolná k suchu i nízkým teplotám. Vyskytuje se v teplomilných lesích, lesostepi a na okrajích porostů. Nejlépe se mu daří na živinami středně bohatých až bohatých půdách. Šíří se vegetativně kořenovými výmladky, polehlé větve snadno zakořeňují. Plodem jsou kulovité až elipsoidní, 6-8 mm velké, černé lesklé bobule, které obsahují zpravidla dvě podlouhlá, hnědofialová semena.

Dřín obecný (Cornus mas)

Rozkladitý keř nebo malý strom vysoký až 10 metrů. Roste ve středních a severozápadních Čechách a na jižní a střední Moravě, mezi těmito územími je rozsáhlá oblast, kde se nevyskytuje. Roste na teplých výslunných křovinatých stráních, skalnatých svazích, na okrajích lesa, v prosvětlených suchých porostech. Kvete dlouho před vyrašením listů v únoru až dubnu, plody zrají v srpnu až září. Jsou to peckovice vyrůstající jednotlivě nebo jen v malém počtu z jednoho květenství.

Vrba jíva (Salix caprea)

Keř nebo strom devět až dvanáct metrů vysoký.

U nás roste hojně ve světlých lesích, na suťových svazích a na pasekách. Je pionýrskou dřevinou mýtin, lomů a pustých míst. Velmi přizpůsobivá, ve stínu se jí však nedaří. Dožívá se 40 až 50 let. V lesnictví je pokládána za plevelnou dřevinu. Na jaře představuje první pastvu včel, označuje se také jako „květná vrba“, neboť v katolické střední Evropě slouží „kočičky“ k výzdobě kostelů na Květnou neděli.

Vrba jíva je také živnou rostlinou tesaříka a motýlů batolce červeného a duhového.

***

VÍTE, ŽE... u stromů se sleduje i štíhlost?

Do mladých porostů je nutné chodit s výchovnými těžbami častěji, zpravidla dvakrát za decenium, což je desetileté plánovací a inventarizační období. Pokud se výchova v mládí zanedbá, tak zejména husté porosty vzniklé z přirozeného zmlazení a porosty světlomilných dřevin rostou rychle do výšky a nepřirůstají do tloušťky.

Lesníci posuzují stromy a porosty mimo jiné podle štíhlostního koeficientu, což je poměr výšky a výčetní tloušťky. Pokud se štíhlostní koeficient liší o více než 10 procent od normálu, bývají na vině zejména chyby ve výchově (ale může to signalizovat i jiné problémy, např. zdravotní, stanovištní nebo provenienční).

Pěstebně zanedbané nedostatečně probírané porosty bývají přeštíhlené (jejich štíhlostní koeficient je vyšší než norma), ztrácejí odolnost vůči sněhu, námraze i větru a velmi často jsou postiženy kalamitou.

Vůči kalamitám jsou nejodolnější smíšené různověké porosty, které jsou rozvrstvené do několika stromových pater. Dřeviny musí odpovídat danému stanovišti. Z ekologického hlediska jsou ideální samovolně se obnovující přirozené porosty.