V září roku 1970 pověřil tehdejší americký prezident Richard Nixon svého poradce (a pozdějšího ministra zahraničí) Henryho Kissingera, aby oživil pokusy otevřít komunikační kanály s Pekingem. Kissinger to zkoušel přes Pákistánce, Rumuny i další prostředníky. Nakonec se jako nejschůdnější ukázala první varianta. Výsledkem byla Kissingerova tajná cesta do Pekingu v červenci 1971.
Jak ukázaly odtajněné zápisky z tehdejších uzavřených jednání, Kissinger na schůzce s tehdejším čínským premiérem Čou En-lajovi mimo jiné nabízel, že USA mohou hned podpořit zvolení Pekingu za člena Rady bezpečnosti OSN (do té doby čínské křeslo obsazoval zástupce Tchaj-wanu). Zároveň ale Kissinger vysvětloval, že Američané nemohou z domácích politických důvodů podpořit vyloučení Tchaj-wanu z OSN.
Jednání bylo velmi otevřené a nechybělo ani vtipkování. Například když Kissinger prohlašoval, že v případě publikování jeho slov by si mohl hledat práci snad už jen na čínském ministerstvu zahraničí.
Kissingerova mise otevřela dveře k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi, byť velmi pozvolné. Řada tehdejších sporů nicméně přežila dodnes.
