Před 200 lety se narodil britský vynálezce James Nasmyth
Industrialismus je důsledkem moderní vědy, ta se odvíjí od Galilea. Vznik galileovské vědy byl ovlivněn (díky přílivu řeckých imigrantů do Itálie) pádem Konstantinopole, který způsobila migrace Turků, jež byla důsledkem vysychání střední Asie. Základní oblastí studia pro pochopení historických příčin je tedy hydrografie. Takhle ironicky se k nadužívání kauzality ve společenských vědách vyjádřil britský učenec Bertrand Russell.
Kdybychom si teď chtěli kapku zakauzalizovat, tak prvotní příčinou vynálezu parního bucharu byl - Kryštof Kolumbus. Proč?
Koncem 15. století se Evropě otevřely hned dvě významné námořní cesty, do Indie (Bartolomeo Díaz, Vasco da Gama) a do „Nové Indie“ - Ameriky (Kryštof Kolumbus). Je logické, že osídlenecká expanze směřuje od počátku do míst se stejnou zeměpisnou šířkou, tedy s klimatem podobným evropskému. Tedy ve stopách Kolumbových.
V národnostní konkurenci se pak zákonitě nejvýrazněji prosazují právě nejvyspělejší země západní Evropy, Anglie a Francie. Ve chvílích, kdy Watt pomalu směřuje ke svému klasickému dvojčinnému parnímu stroji s vahadly a převodem na rotační pohyb, vznikají USA. Poměry se poněkud mění, ale všemocný kapitál dál diktuje úzké obchodní svazky, opepřené nyní i nemalou porcí rivality. Zkrátka rychlá, spolehlivá a levná doprava přes oceán se stává kategorickým imperativem.
První použitelný parní stroj pohání lodě. Roku 1819 překonává Atlantik hybrid parníku a plachetnice. Roku 1838 zahajuje provoz pravidelní linka USA - Velká Británie.
Výkon i účinnost pohonných strojů stoupá, ale poptávce dopravců zdaleka nestačí. „Ještě větší lodi!“ dožadují se. Ale ouha - je tu Achillova pata. Neexistuje kladivo, které by dokázalo kvalitně vykovat lodní hřídele odpovídající velikosti. Hamry už nestačí. A řešení je třeba hned, nejraději včera.
A tady vstupuje do našeho příběhu hlavní hrdina. Jmenuje se James Nasmyth a narodil se 19. srpna 1808 v Edinburghu. Po otci, významném místním malíři, zdědil výtvarný talent, ale ve dvanácti mu učarovala technika. Zamlada vyráběl a prodával zmenšené modely všeho možného, aby měl na studia na technice.
Když se vynálezem bezpečnostní pánve na lití železa stal věhlasným strojním inženýrem a metalurgem, přišel za ním někdy na podzim 1839 stavitel velké železné lodi Great Britain s žádostí o parní buchar schopný vykovat třicet palců tlustou hřídel pro její kolesa.
Ještě téhož dne vzniká nákres. Loď však nakonec dostane (ku svému prospěchu) místo koles vrtuli, která nevyžaduje tak složitý převod, a z požadavku sejde. Nákres se dostane k očím zahraniční konkurence, a tak se milý Nasmyth po letech setkává se svým bucharem ve Francii. Patent však roku 1842 obhájí... Později tento svůj vynález nově použije i jako beranidlo k zarážení kůlů.
A samozřejmě vynalézá dál: plošnou frézu, důlní ventilátor, válcovací stroj. Lidsky nejzajímavější je však jeho počin z roku 1856, kdy, osmačtyřicetiletý, nechal zaměstnání a jako dobře situovaný gentleman se ve svém venkovském sídle věnoval svým zálibám. Maloval fantaskní obrazy, stal se předním fotografem Měsíce a znalcem měsíčního povrchu, jeho astronomická kniha Měsíc z roku 1874 zůstala až do počátku 20. století biblí selenologů.
James Nasmyth si své penze opravdu užil; zemřel roku 1890.
