Když se v důležitých otázkách politik spoléhá na průzkumy, dopadne to tak, že slepý vede slepé
Bez průzkumů veřejného mínění se dnes neobejde žádný politik. Je však důležité, jestli je používají jako pomůcku, anebo jestli pojímají svou práci tak, že jejich úkolem je plnit pokyny veřejného mínění. Jiří Paroubek toto předefinování role politika u nás dovádí do extrému. A činí tak bez bázně a hany. Proč se u nás nepozná, že je to pojetí demokracie nezvyklé, perverzní a nebezpečné?
Je to projev téže mentality, která velí politikům veřejně se chlubit se svými manželskými nevěrami. V osobní sféře hned zaznamenáme, jak je takové chování ubohé. Ten člověk vystavuje na odiv něco, s čím by měl zacházet diskrétně a s ostychem. Klanění se průzkumům veřejného mínění je stejná pokleslost – ten člověk dává na odiv, že nemá vlastní názor a že je ochoten vrtnout se kamkoli, kam průzkumy zavanou. Rezignace na vlastní názor a absence jakýchkoli pevně zastávaných principů se ale nepovažuje za takový poklesek, když se vydává za naslouchání voličům. Průzkumy až na prvním místě Paroubek v nedávném rozhovoru na otázku, jaký je jeho důvod opozice vůči radaru „kromě výsledků průzkumů veřejného mínění“, odpověděl: „I kdyby jiný důvod nebyl, tohle mně stačí.“ Je to stejné, jako kdyby nějaká populární celebrita prohlásila v rozhovoru, že to své zpívání nebo hraní dělá jen pro peníze. Docela dobře to může být pravda, ale manažer by za to celebritu asi nepochválil.
Proč to u nás v politice projde?
Politika nepotřebujeme na to, aby organizoval průzkumy.
Nepotřebujeme, aby nám někdo z televizní obrazovky opakoval naše vlastní názory.
Platíme si je za to, aby věcem, kterými se běžně nezabýváme, věnovali svůj čas a pozornost a pak přišli s řešením, o kterém nás přesvědčí.
Jenže u nás často vítězí panická hrůza z nesouhlasu.
Když Mašínové obdrželi premiérskou medaili, mnoho politiků zdůvodňovalo svůj odmítavý postoj tím, že Mašínové „rozdělují společnost“, že na jejich roli panují mezi občany ostře odlišné názory.
Ano, panují, neboť role odboje proti komunismu patří spolu s dopravními předpisy k tomu malému procentu veřejných záležitostí, na něž má většina laiků jasný názor.
Naprostou většinu politické agendy zabírají položky, na něž běžný občan názor nemá, profesní samosprávou notářů počínaje a rolí strategických zásob škrobu konče. Na to všechno si politici v případě potřeby nějaký názor musí udělat. A na Mašíny ho nejsou ochotni mít? Když nám přiznávají naše ostré názory, nezasloužíme za ty peníze, které jim platíme, aby si pořídili a zveřejnili názor svůj? Asi ne, asi politici chápou význam služby veřejnosti tak, že pánům, kterým slouží, nesmějí odmlouvat. Dvojnásob nebezpečné je, když je tento populistický přístup připuštěn do otázek obrany. Počátkem dubna Jiří Paroubek při přednášce studentům na dotaz, zda Česku hrozí nějaké reálné nebezpečí, odpověděl: „Nemyslím si, že existují významná bezpečnostní rizika. Ten dojem se ale může okamžitě změnit při teroristickém útoku na ČR.“ V tom má pravdu, v takovém případě by se ten dojem změnil zatraceně rychle. Jenže trochu pozdě. Ale může se změnit včas, spoléháme-li se na dojmy veřejnosti? Dopadla snad ve vaší čtvrti v poslední době nějaká íránská raketa? Ne, a tam, co jezdíme na chatu, taky ne. A máte to! Když se v těchto věcech lídr spoléhá na veřejné mínění, dopadne to tak, že slepý vede slepé.
Paroubek je ovšem vzdělaný člověk s rozhledem. Zaznamenal jistě, že Írán v únoru odpálil novou balistickou raketu, že byla v dubnu lokalizována jeho nová raketová výzkumná základna a že prezident Ahmadínežád oznámil spuštění dalších šesti tisíc centrifug na obohacování uranu. A že v reakci na íránský vývoj již Turecko i Egypt obnovily své jaderné programy. Kdy nastane ta chvíle, kdy Paroubek uzná, že hrozba je reálná?
Meze otročení průzkumům Zkušenost ovšem ukazuje, že i v ryze pragmatické rovině, kdy se počítají jen hlasy, má otročení průzkumům své meze. I tady platí: všeho do času. Pionýrem politiky ve vleku průzkumů byl Bill Clinton. Dnes jsou on i jeho manželka nejvíce polarizujícími osobnostmi americké politiky. Příliš mnoho lidí prokouklo, že jsou ochotni říct a udělat cokoli, když si myslí, že jim to pomůže vyhrát.
V neposlední řadě je třeba zmínit, že naslouchání voličům není levné. Například konzultantská firma FSB naúčtovala Hillary Clintonové za průzkumy do letošního února 5,8 milionu dolarů. FSB pracuje i pro české sociální demokraty. Kolik asi účtuje jim?
***
Írán odpálil novou balistickou raketu, byla lokalizována jeho nová raketová výzkumná základna a Ahmadínežád oznámil spuštění dalších šesti tisíc centrifug na obohacování uranu. Kdy Paroubek uzná, že hrozba je reálná?
O autorovi| Martin Weiss, e-mail: martin.weiss@lidovky.cz komentátor LN
