Strach a nejistota ale tuto městskou část obcházejí i nadále. Místní totiž myslí, že zdejší les přitahuje neštěstí. Před deseti lety zde – jen pár set metrů od současné tragédie – ranou z pistole Oldřicha Konráda zahynul uzbecký prodavač suvenýrů a sběratel válečných relikvií Denis Batista.
Shodou okolností tehdy vraha po roce a půl dopadl kriminalista Aleš Strach, současný šéf oddělení vražd pražské policie, který velí současnému vyšetřování.
„Od té doby zamykáme nejen náš dům, ale i branku. Po novém roce kupujeme na dům kamery. Je to jediné, co teď můžeme udělat,“ svěřuje se starší žena v ulici Mechovka, sousedící s Klánovickým lesem.
Vražda muže a kojence místními hluboce otřásla. Klánovice totiž mají pověst klidné čtvrti, kde se nikdo nemusel bát pouštět děti hrát si venku.
„S dcerou teď chodí manžel. A ze školy ji vyzvedáváme autem, i když to máme sotva kilometr. Vím, že vrah je po smrti, ale ten pocit, že znovu se u nás zabíjelo…“ odmlčí se maminka děvčátka, která v autě čeká, až její muž přivede dceru z mateřské školy.
Téma vražd je tu všudypřítomné. Maminky i tátové čekající na své děti se o něm baví. Je advent, ale nikdo se neusmívá. Všichni myslí nejen na vraždu v Klánovicích, ale i na masakr v centru Prahy.
Mohl vystřílet školku
Řeknu to na plnou hubu. Poch..t mu hrob,“ odplivne si pán v kabátu, který vynáší odpadky.
Lidé nosí na místo vraždy v Klánovickém lese hračky a zapalují svíčky. (18. prosince 2023)
„Nikdo si neumí představit, co by se stalo, kdyby ten magor šel a vystřílel třeba naši školku,“ říká muž se dvěma dcerami, když je tam vyzvedává.
„Branka je sice na čip, ale jak vidíte, přelézt nízký plot by nedalo žádnou práci,“ ukazuje.
Třebaže je vánoční čas a na řadě domů jsou elektrické svíčky, nálada je spíše pohřební.
„My se rozhodli svátky trávit u mladých v Kolíně. Tady to na nás tak nějak padá, ta deprese,“ hlesne muž nakládající u rodinného domu kufry do auta.
Prší a fouká ledový vítr. Cestička k místu neštěstí v Klánovickém lese je rozježděná policejními auty.
„Ten les je prokletý,“ kroutí hlavou důchodkyně venčící křížence jezevčíka u zdejšího hřiště. Jít s voříškem až do lesa nechce.
„Jde odtamtud zvláštní chlad. Prostě se tam bojím,“ lká. Pak připomíná dávno zapomenutou událost, která podle ní sérii neštěstí spustila. „V pětačtyřicátém v tom lese zastřelili bez soudu asi patnáct Němců, příslušníků wehrmachtu. Dodnes jsou tam někde pohřbení,“ pokřižuje se.
Vraždy jsou tématem číslo jedna i u zdejší hasičárny. „Proč si ten vrah vybral zrovna Klánovický les? Nedává mi to smysl. Mohl jet do údolí Šárky, kamkoliv, kam to měl blíž. Tady jsme až na konci světa. Vysvětlení se asi nedozvíme,“ zamýšlí se jeden z dobrovolných hasičů.
Největší les v Praze
„Je to největší les na katastru Prahy, má 280 hektarů. Možná ho to předurčuje k takovým věcem,“ hledá vysvětlení starostka Klánovic Alena Kolovrátková.
Les je skutečně rozlehlý, navíc protkaný hustou sítí stezek, pěšin a cest. „Tady není nikdo nikomu nápadný, protože sem chodí pejskaři, běžci, turisti. Pořád tam někdo je. Což zaručuje anonymitu. Navíc se odsud dá dobře dostat všemi směry. Je to prostě labyrint,“ míní další z pejskařů. Ten se zastavuje na místě tragédie, kde vzniklo improvizované pietní místo. Jiná žena tu zapaluje svíčku a křižuje se. „Tohle se nikdy nemělo stát,“ špitne.
„Mě zaráží, že si oběti vybral náhodně. Když se nad tím zamyslíte, tak vlastně mohl odprásknout kohokoliv v tom lese, ale i v obci,“ říká senior, který s manželkou rovněž zapaluje svíčku. „Musel to být naprostý vylízanec. Pojď odsud, je mi z toho úplně špatně,“ tahá ho za rukáv manželka.
