Zdá se vám, že autorem těchto výroků musí být rakouský bojovník za záchranu klimatu Edmund Brandner nebo nějaký radikální ekologický aktivista? Hluboký omyl. Jsou to totiž přesné citace z knihy prezidenta Václava Klause Modrá, nikoliv zelená planeta.
Ačkoliv tato kniha pasovala českou hlavu státu do role krále všech klimaskeptiků, strana 126, z níž citace pocházejí, je při Klausově pověsti poněkud překvapivá. A možná právě proto zapomenutá. „Tohle že napsal Václav Klaus? Tak to jste mě překvapil. Vypadá to, jako kdybych to psal já po svých zkušenostech se snižováním osobních emisí,“ diví se Edmund Brandner.
Václav Klaus na jednu stranu tvrdí, že ekonomický růst není vůbec třeba brzdit, protože jedině ten, spolu s bohatnutím společnosti, může řešit vznikající ekologické problémy. Na jiné stránce knihy ale zároveň radí, jak by měli lidé své životní prostředí chránit. A hovoří přitom o zbytečné spotřebě takzvaných „nenutných“ věcí.
Přestaňme pít Evian Co je pro ekonoma „nenutná“ věc? Klaus například popisuje svou návštěvu jednoho japonského města s vyhlášenými minerálními prameny, kde na místní univerzitě dostal na stůl francouzskou vodu Evian. A zamýšlí se nad tím, jak musí být ekologicky náročné převážet obyčejnou vodu přes půl světa, a to navíc do míst, kde je vynikající vody víc než dost. Takřka stejně uvažuje i novinář Brandner. „Není to zbytečné a krajně neekologické?“ ptá se prezident.
Nechte každého rozhodnout, co bude pít a jak velké bude mít auto Je ale možné na jedné straně za každou cenu obhajovat svobodu trhu a růst osobní spotřeby a na druhou stranu vlastně kritizovat spotřebitele, kteří si nechají dovézt „nenutnou“ francouzskou vodu ze snobismu nebo prostě proto, že jim chutná?
Tajemník prezidenta Ladislav Jakl v tom velký rozpor nevidí. „Určitě je občas dobré, abychom se zamysleli nad tím, zda některé věci neužíváme prostě jen ze zvyku, ze setrvačnosti nebo kvůli nějakým společenským konvencím,“ říká Jakl. To ale podle něj neznamená, že prezident někoho na rozdíl od vykladačů teorie o globálním oteplování nutí k radikální změně života.
„Přece jen bych ale s prezidentem polemizoval třeba o tom, zda jsou zbytečná příliš velká auta. Někdo má dobrý pocit ze šestimetrového automobilu, jiný takový vůz k životu nepotřebuje. Záleží na každém a jeho svobodné volbě,“ říká Jakl. Podobné je to podle něj třeba s francouzskou vodou pro Japonce. I Edmund Brandner si podle Jakla svým pokusem o snížení osobních emisí svobodně zvolil život, který mu zřejmě vyhovuje. „Pokud se chce klanět nějakému ekologickému božstvu, je to jeho věc a jeho volba, kterou mu určitě nebudu upírat,“ tvrdí Jakl.
Ostatně i Václav Klaus ve své knize píše: místo organizování lidí shora umožněme každému žít podle svého. I kdyby to mělo být ve společnosti „nenutných“ věcí.
