Zpráva dne zní jak machrování ze školky: Já to vím, ale já vám to nepovím!
Politici se dohodli, ale neřeknou jak; prezident – on a jen on – je garantem těchto dohod; prezident – on a jen on – veřejnosti oznámí, pokud by nějaká strana dohody porušila. Pátrat po informacích je nevhodné. Mocnář přišel, spory vyřešil, občanstvu je houbeles po tom, co si velcí kluci upečou. Vstoupili jsme dneškem do éry hradní demokracie?
Nikoli. Otcem této parodie na svobodnou společnost není Václav Klaus, ale dva koaliční předáci. Ti se dostali ostrými výroky do takového klinče, z něhož neuměli bez ztráty tváře couvnout.
Nečas nemohl ustoupit vydírání; John nemohl vzít svá ultimáta zpět. A tak Hrad nabídl krytí, za nímž se podepsalo dočasné příměří. To je celkem fajn – jenže tady dobré zprávy končí.
Podstata kauzy – chystalo se na Státním fondu životního prostředí vyvádění peněz do stranické/soukromé pokladny, nebo jeden hochštapler pustě žvanil? – je už několik dní zapomenuta. A je vysoce pravděpodobné, že policie opět nic nevyšetří. A to zejména proto, že se Libor Michálek díky radě od ministra vnitra Johna neobrátil na protikorupční policii, ale na kolegy z MF DNES.
A tak je vítězem večera jen Ludmila Brožová-Polednová. Milost rudé prokurátorce by kdykoli jindy byla hlavní zprávou dne a prezident by se dostal pod těžkou kritiku. Proto čekal se spornou milostí na den, v němž mu to „projde“ a kdy má navíc díky záchranné dohodě zajištěný pozitivní mediální ohlas. Práci čest!
