Hledáte argumenty proti globálnímu vládnutí? Nejvíc jich najdete v místě, které může globální vládu připomínat - v Organizaci spojených národů. Až na jeden detail. Ke globálnímu vládnutí v praxi má OSN dále než jiné spolky na Zemi. Když tedy prezident Václav Klaus varoval v OSN před globálním vládnutím, byla to spíše obecná výstraha než apel světové organizaci.
Představa, že OSN by fungovala jako globální vláda, je poměrně hrůzostrašná. Zkuste si položit pár otázek jen podle selského rozumu. OSN dnes zahrnuje 192 členských států. Kdyby fungovala jako globální vláda a rozhodovala většinově, v kolika z těch položených otázek by zůstal dnešní status quo? Našla by se většina 97 států schvalující svobodu slova? Či naopak: Nebyla by osvětimská lež v novém pojetí svobody slova jednou z přijatelných verzí příběhu 20. století? A jak by vypadala rovnoprávnost žen?
Odpovíte-li na tyto otázky poctivě, musíte si přiznat, že západní -menšinový - model světa by v globálním vládnutí neprošel. V praxi ovšem neprocházejí ani ty případy, před nimiž prezident Klaus varuje. Klimatický panel získal pověst ideologické páky, která chce diktovat světu. Proč se tedy Kjótský protokol zadrhl? Protože se proti němu „spikly“ nezápadní Čína, Indie a rozvojové země.
OSN tedy nepůsobí jako fórum pro globální vládu. Zato je posledním fórem vítězů druhé světové války. Pouze v Radě bezpečnosti OSN má pět vítězů z roku 1945 stále právo veta. Kam se na to hrabou EU, NATO, G8, G20... To že je hrozba globální vlády? Nelze se ubránit dojmu, že právě prezidentu Klausovi, tak citlivému na zpochybňování výsledků druhé světové války, tento model - přes všechnu kritiku, kterou vyslovil - vyhovuje.
