* LN Jak z Bruselu vnímáte masivní protesty odborů, včetně stávky, proti vládě?
Dívám se na to se sympatiemi, protože myslím, že bylo načase, aby k tomu odbory řekly své. Protože analýzy, které udělala ČMKOS, celkem pravdivě ukazovaly na důsledky reformních kroků. Nelíbí se mi chování vlády a premiéra. Jeho neuvěřitelné extempore během jednání tripartity (Mirek Topolánek řekl, že mu odbory „naplivaly do ksichtu“), to se za mého předsedování ČMKOS -a jednal jsem s Václavem Klausem mnohokrát - nikdy nestalo.
* LN Nejsou protesty dány hlavně tím, že v odborech jsou stoupenci ČSSD, navíc někteří kandidují v podzimních volbách?
Myslím, že ne. To vždy opakuje vláda, kdykoli odboráři proti něčemu vystoupí. Pamatuji se, když vládla Špidlova vláda, dělala reformu, tak proti ní konfederace také organizovala demonstraci. Navíc bych chtěl připomenout, co se mnohokrát potvrdilo v historii, že odboráři nevolí jen levici. Někteří odboroví předáci, třeba na základních organizacích, mají spíš postoje, které nejsou levicové. Odbory nejsou levicové, ty se musí držet stranou, a to se vždy dělo.
* LN Sám jste řekl, že vaším protějškem byl tehdejší premiér Václav Klaus. Ten zemi řídil výrazně doprava, ale takové protesty jako nyní jste - s výjimkou jedné stotisícové demonstrace - nedělali...
No tak za vlády Václava Klause se nedělaly takové pitomosti, jako se dělají teď za Topolánka. Protože Klaus i přes liberálně konzervativní rétoriku málokdy experimentoval. Nakonec i Klausova důchodová reforma z roku 1996, kterou dnes sama ODS napadá, byla v mnoha ohledech velmi solidární. S jeho vládou se jednalo vždy korektně.
* LN I díky působení v odborech jste se dostal do významných politických funkcí. Není to pro řadu odborářů inspirace?
Když jsme kandidovali do Senátu, tak se to mnoha odborářům nelíbilo. Někteří dokonce vystupovali na protest. Ale myslím, že jsme i s Milanem Štěchem byli jako odboráři v Senátu užiteční. Odbory chtějí, pokud nejsou úspěšné prostředky, které používají, být u toho, čemu říkají Angličané decision making (být u rozhodování). Jakákoli úzká vazba odborů na politickou stranu, nebo když ji, nedej Bože, sami založí, je ale cesta do špatných konců. Když pak totiž vyhraje levice, tak mívá tendenci odborům říkat: toto musíte snést, protože my jsme vaši spojenci. A to není pravda. Samozřejmě ale mají odbory blíž spíše k levicovým stranám, protože jim lépe vyhovuje jejich program.
