KOMENTÁŘE LN
Když Marco Polo vydal svůj cestopis Milion, lidé mu nevěřili. Benátský kupec sice strávil léta v Číně, ale že by tam mohla být milionová města? Nikdo ve středověké Evropě, jež znala nanejvýš statisícový Řím, ho nebral vážně, ač měl Polo pravdu. V podobné situaci se dnes ocitá Václav Klaus.
„Je to Grónsko, Greenland,,zelená‘ země, která je i v éře údajného globálního oteplování bílou pustinou sněhu a ledu, ač tam v době středověkého oteplení, od 10. do 14. století, byla na řadě míst obdělávána zemědělská půda,“ popsal prezident na svém blogu, co viděl z letadla cestou do Kalifornie. Může to racionalista Klaus myslet vážně?
Je dobré, oponuje-li stádnímu názoru, poukazuje-li na to, že hypotéza lidského zavinění změn klimatu leckde pokulhává. Jenže Klaus proti ekologistické demagogii až příliš často argumentuje rovněž demagogicky. Sám tím degraduje své jiné, v zásadě trefné postřehy, své foukání proti větru. A právě to soudné lidi zaráží.
Čím je současná krize nová? Též tím, že probíhá v „éře nezodpovědného zmatení a vystrašení lidí z imaginárních hrozeb globálního oteplování, ptačích chřipek, nemocí bláznivých krav“, tvrdí prezident 5. března na www.klaus.cz. Jistě, na tom něco je, ale cestopisný zápis o den později ten postřeh staví do jiného světla.
Co Klaus čeká, přelétá-li Grónsko začátkem března? I za vikingů byl „zelený ostrov“ v zimě bílý. Za měsíc uplyne 100 let od dosažení severního pólu. Robert Peary byl asi podvodník, analýzy jeho údajů ukazují, že až na pól nedorazil, ale startoval 1. března 1909, když byl led nejrozsáhlejší. Každý ví, že sezonní minimum nastává teprve v září. Až koncem léta lze dělat relevantní postřehy ke stavu ledu. Tehdy vyrážela do Grónska i Angela Merkelová.
Klaus užívá demagogii proti ekologistům se stejnou sveřepostí, s jakou ji odmítá ve své ekonomické doméně. Co kdyby cizinec v Česku devadesátých let tvrdil, že místo úspěchů neviditelné ruky trhu tu vidí jen tuneláře, čepičáře a sprostotu? Klaus by zuřil. Ale přesně to by odpovídalo Klausovu pohledu na Grónsko a klimatické změny.
Čtěte „Žádné domněnky...“ na str. 9
