Každý druhý teď šermuje dobrými zprávami: vláda odvrátí bankrot, lidé vykroužkovali gaunery, ODS se obrozuje, v Jižní Africe padají góly. Kdo chceš, bláhově věř. My v Chlívku jsme skeptičtí jaksi z podstaty. I ta nejhloupější svině ví, že cesta ven vede pouze k jateční pistoli.
I ty góly padají kvůli slepým sudím; poškozené týmy musí riskovat. V politice to je podobné. „Obrozená“ ODS je stejně „čistá“ jako všichni okolo – do útrob jí nikdo nevidí. Očista znamená, že partaj nastrčila do čela ksichty, které jsou jakžtakž schopné soutěžit s Kalouskem a Schwarzenbergem. Nic víc, nic míň.
Svazáci z Respektu se mýlí jako vždy, pravila hlava státu ve svém diskusním monologu. Respekt není náš šálek kávy, v Chlívku se využívá jako podestýlka, anžto se Bruselu a menšinám všech druhů klaní víc než Mojžíšovi Izraelité zlatému teleti. Jenže ve srovnání s hradní inkvizicí Hájek-Jakl-Petřík je Respekt lagunou otevřenosti. Nebo to hlava státu nemyslela obrazně, ale doslova? Pak bychom se měli ptát, nebyla-li svazákem ona sama.
Oficiální životopis nenapoví, hradní mluvčí tápou. Čerstvý absolvent VŠE Václav Klaus dostal roku 1963 umístěnku do podniku zahraničního obchodu. Nesvazáků bylo tehdy jak šafránu – věří někdo, že by lukrativní flek mohl získat někdo z této podezřelé minority?
Meritum věci, o které se s Respektem pře (zda se prezident snažil protlačit Vlastimila Tlustého na velvyslanecký post), vyžaduje samostatný text. Fakt je ten, že důkazní kruh vytvořený z oficiálních citací je pouze nepřímý. Stejně tak je pravda, že informaci mimo záznam potvrzují špičky ODS i TOP 09. A dodávají: VK se o to na jaře pokoušel už několikrát. Já tak do roka napíšu knihu vzpomínek, pokud budu mít čas a nebudu moc zatížen funkcemi ve sněmovně. (...) Myslím, že lidé budou nad jeho (Zemanovým) charakterem žasnout, říká Jiří Paroubek v Týdnu. K tomu, jak říká Honza Macháček, několik poznámek. První: pan Jiří si otevřeně říká o funkci, tudíž peníze. Tedy držhubné. Člověk jen vrtí krkem, že to dělá tak bezostyšně. Jaká huba, taká nátura. Druhá: máme pro pana Jiřího pochopení. Udělal v politice jednu slušnou věc – odmítl vzít Miroslava Šloufa do týmu – a dvakrát na tom pohořel. Zeman mu na oplátku vyhlásil válku, což JP dvakráte odstavilo od moci. Poprvé když se Miloš Melčák přidal k Topolánkově koalici; podruhé když mu Zemanova strana sebrala téměř pět procent hlasů. Je to bžunda, když bad guy skončí kvůli ojedinělé slušnosti. A třetí zvonec nakonec: pamětí Jiřího P. se asi nedočkáme. Je to taková politická omerta: „Neříkáme na jiné, aby jiní neříkali na nás.“ On by mohl třeba Topolánek napsat, jaké požadavky měl Paroubek v roce 2006 při plánování velké koalice.
Poslední věta z minipísně skepse: koalice má spoustu protikorupčních plánů. Jenže ono by stačilo, kdyby se policie podívala, kde sebrala třiatřicetiletá tlumočnice Petra Kováčová dva a půl milionu cash jako zálohu na manželský byt. Ono by stačilo, kdyby financové jezdili za Mirkem Topolánkem a počítali, zda útraty odpovídají příjmům. Samé prosté úkony. Tak co, optimisté, dočkáme se?
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
