Summit na Amuru znovu dokázal, že unijní instituce nejsou schopny čelit ruské asertivitě
České řeky jsou jen potůčky ve srovnání s ruskými veletoky, tak se dá číst vzkaz českého prezidenta Václava Klause ze summitu Evropské unie s Ruskem. V Klausově uchvácení veletokem Amurem se přesně odráží jeho vztah k veliké zemi rozkročené mezi Evropou a Asií, kvůli němuž je v západním tisku často vnímán coby rusofil. Rád tím hraje na strunu ruské národní „mohutnosti“, a někteří evropští diplomaté proto s účastí českého prezidenta na summitu spojovali naději, že pozitivně zapůsobí na řešení otázek, v nichž jsou pozice EU a Ruska zásadně odlišné.
Nestalo se tak. Setkání v Chabarovsku spojené s výletem vedoucí evropské „trojky“ (Václav Klaus, předseda Evropské komise José Barroso a generální tajemník Evropské rady Javier Solana) s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem po Amuru zakotvilo v podobně stojatých vodách, z nichž vyplulo. Pouze při podrobnějším pohledu se zdá, že se přece jen o něco oživily spodní proudy, které jsou příznivé početné flotile ruských zájmů.
Chabarovské setkání bylo již v předstihu označováno za „plynový summit“, neboť mělo přinést posun v jednání o osudu Energetické charty. Od tohoto dokumentu, který Rusko přijalo, leč neratifikovalo, si unie slibuje lepší přístup k ruské energetice, za což by Rusové mohli na oplátku vstoupit na vnitřní trh EU. Kreml ale tento výměnný obchod odmítá a prosazuje zcela novou koncepci energetické politiky. Před Chabarovskem ujišťovala Evropská komise, že neustoupí a bude trvat na dodržení „charty“.
Po summitu ovšem Rusové vyhlásili, že „Evropané uznali, že Energetická charta v dnešní podobě neřeší úkoly, které jsou před námi“. „Trojka“ tak měla de facto dát za pravdu Kremlu.
Barroso to nicméně viděl jinak - EU je pouze ochotna „nejlepším způsobem využít myšlenky vyslovené panem Medveděvem“ pro „aktualizaci“ charty. Kromě toho by podle něj měla být chystaná velká dohoda o spolupráci EU a Ruska doplněna o článek zakotvující závazná pravidla fungování energetické bezpečnosti.
Což je požadavek, s nímž Kreml dosud zásadně nesouhlasil.
Podobných nesrovnalostí bylo víc. Klaus neměl po večeři „trojky“ s ruským kolegou „pocit, že by prezidenta Medveděva Východní partnerství trápilo, nebylo prostě tématem“. Barroso oproti tomu na závěr summitu tvrdil, že setkání „poskytlo další možnost posoudit Východní partnerství“ a sám Medveděv nezapomněl připomenout, jak ho „znepokojuje, že se některé státy pokoušejí využít tuto strukturu proti Rusku“. Zásadně odlišné vnímání Klausova ne-tématu překvapuje o to víc, že se český prezident pochlubil tím, že jako jediný rozuměl, o čem ruští partneři mluví mezi sebou.
I tento příklad svědčí o tom, že Rusové byli mnohem zdatnější v nastolování vlastní agendy. Pod stálý tlak dostávají evropskou bezpečnostní soudržnost návrhy na zcela novou koncepci evropské bezpečnosti bez „překonané“ Severoatlantické aliance a OBSE. Jejich vlastní válka s Gruzií na konci loňského léta se při debatách v Chabarovsku vkládala do závorek, zatímco údajné podněcování nepokojů v Moldavsku členem EU Rumunskem se prezentovalo s vykřičníky. Posezení v kuchyni V prohlášení k výsledkům summitu Václav Klaus oprávněně zdůraznil, že pokud se má v praxi realizovat koncepce strategického partnerství EU a Ruska, „velice potřebujeme vzájemnou důvěru“. Sám ovšem poněkud přeháněl, když tvrdil, že se setkání na Amuru stalo při posilování této důvěry „mimořádně důležitou a pozitivní“ událostí. Nebylo tomu tak. Klaus se asi domníval, že bude přinejmenším „generálem na svatbě“, jak říkají Rusové od dob Čechova. Tedy honorací, která svou přítomností hosty poctí, ale nebude do ničeho mluvit. Ve skutečnosti se spíše naplnil scénář ruského listu Vedomosti, že půjde o další posezení v kuchyni společného bytu, kde si nájemnice vyčítají, jak jedna neumyla podlahu, a ta druhá zase nezaplatila za elektřinu. V daném případě tedy za dodávky ruského plynu na Ukrajinu, které by podle Medveděva měla z jakýchsi důvodů sanovat EU.
Podle optimistického očekávání některých unijních diplomatů sice neměl být Chabarovsk hned místem uzavření partnerského svazku s Ruskem, ale přinejmenším příležitostí k tomu, aby se jejich vztah opřel o „nové základy“. Již by nerozhodovali „hoši, kteří si volají“, leč smluvně podpořený mechanismus spolupráce. Pokud ale srovnáme Medveděvovo přitakávání si z minulého týdne s italským premiérem Silviem Berlusconim s chabarovským různočtením, je zřejmé, že vůle spřátelených „hochů“ stále převažuje váhu unijních institucí. Václavu Klausovi se dá za této situace sotva co vyčítat. Snad jen to, že mohutnost řek či států nemusí být sama o sobě nutně předmětem obdivu.
***
Ruská válka s Gruzií se vkládala do závorek a údajné podněcování nepokojů v Moldavsku členem EU se prezentovalo s vykřičníky
O autorovi| Pavel Máša novinář, e-mail: eshem@seznam.cz
