Šestiletá Linda vzpomíná na záchranu topícího se dítěte. Právě malá Linda byla největší hvězdou mezi hasiči a policisty. Bez trémy předstoupila před zaplněný sál. Představila se prezidentovi a potřásla si s ním rukou stejně jako ostatní. Na rozdíl od nich ale dostala ještě speciální dárek – hradní hru Člověče, nezlob se. Pak se Klaus s Lindou ještě vyfotografoval a popřál jí hodně štěstí.
„Nebála jsem se ho, už jsem se na něho těšila,“ vypráví s úsměvem černovlasá Linda o setkání, které zažije jen málokdo. „Pan prezident mi podal ruku a dal mi Člověče,“ dodává. Při setkání působila skromně a maličko stydlivě. „Linda si to užívala, ale pro mě je to strašné. Já jsem na Hradě totiž umírala trémou. Těším se, až to bude za mnou,“ vypráví pětačtyřicetiletá Eva Bandíková, Lindina maminka.
„Pan prezident z toho měl velkou radost. Byl moc rád, že mohl předat ocenění takhle malé a statečné holčičce,“ tlumočila Alena Veliká z tiskového oddělení Hradu.
Po setkání s Klausem Linda zamířila na Žofín. Teprve tam na velké slavnosti hasičů a záchranářů totiž dostala vyznamenání. Přijela už trochu unavená, ale před kamerami statečně odpovídala. Její rodiče, kteří ji doprovázeli, vypadali mnohem vyčerpaněji. „Je toho na nás moc. My jsem původně nechtěli žádné vyznamenání, ale neubránili jsme se ,“ říká paní Bandíková.
Malá Linda loni v květnu vytáhla z vody topící se dvouletou Anetku. Dítě tehdy spadlo do bazénku u penzionu v Loučovicích na Českokrumlovsku. Okolo nebyl žádný dospělý. Nebýt Lindy, dítě by se zřejmě utopilo. Linda ale bez rozmýšlení zareagovala, dítě vytáhla a zavolala pomoc.
„Zachraňování nebylo nic moc, trošku jsem se o ni bála. Ale jsem moc ráda, že jsem ji vytáhla,“ vypráví Linda. „Když jsem ji tahala z vody, bylo to moc těžký,“ dodává.
Holčička skromně mlčela
Linda byla v penzionu jen náhodou. Její matka totiž pracovala jako brigádnice. Obě holčičky se skamarádily. Právě když pracovníci penzionu napouštěli bazén, chytla se Anetka hadice, jenže proud hadicí smýkl a ta ji stáhla do vody. Dítě se samo nemohlo udržet na hladině. Ke dnu ho táhly ztěžklé pleny.
Mnohem víc než Linda příběh prožívá její adoptivní matka. „Byla jsem na ni strašně pyšná, ale měla jsem strach, o ně obě. Vždyť to nemusely přežít,“ říká.
Linda, která je vietnamského původu, svůj čin nejdříve ani nepřiznala. Jen zavolala někoho, aby pomohl malému dítěti. Matka poznala až podle mokrých rukávů holčičky, že se něco stalo. Starosta Loučovic Lindu za její statečný čin odměnil už dříve.
Dostala plyšovou myš. Ve škole, kromě toho, že byla hvězdou mezi spolužáky, na ni čekala řada pochval.
Děvče chtěla vyznamenat hned po činu nadace Livie Klausové, to ale rodiče odmítli. Podle nich bylo totiž na ocenění brzy. Nechtěli ani, aby se o případu opět psalo v novinách. Ocenění Zlatým záchranářským křížem už ale neodmítli.
„Jsme moc rádi, ale přece jen je toho moc. Byli bychom radši, kdyby se o tom nemluvilo. Pro Lindu je to těžké,“ myslí si matka. Otec se s novináři příliš bavit nechce. „Radši vyprávěj, co máš doma za pejska,“ odvádí raději řeč. A Linda s chutí vypráví.
