Na volbě prezidenta republiky mi vadí několik věcí. Dokud bylo před volbami, panovala v národě poklidná shoda a 70 procent obyvatel bylo přesvědčeno, že Václav Klaus dělá svou práci dobře. Rovněž eventuální protikandidáti sice byli ochotni kandidaturu přijmout, ale zároveň dodávali, že si prezidenta váží.
Poté se rozmáchl k státotvornému činu pan Paroubek a prohlásil, že Václava Klause je třeba ponížit. Tím se do hry zavedly předtím dřímající vášně a zasuté antipatie, a to i ze stran pravdy a lásky, co vítězí nad lží a nenávistí.
Ktomu se přidali komunisté, kteří hledají kandidáta, jenž by byl nejen proti radaru, ale pokud možno i pro vystoupení z NATO. Všichni vyčítají Václavu Klausovi jeho názory na oteplování, ale nikdo nekomentoval výrok předsedy KSČM, že listopad 1989 byl daleko méně ústavní, než Vítězný únor.
Z tohoto zřetele mi připadají vyjádření vlastně obou stran celkem nevýrazná a já jen doufám, že oba kandidáti si uvědomují, co je opravdu nejdůležitější, totiž abychom už nemuseli podruhé slyšet větu: Pan prezident všechny mé návrhy přijal.
O autorovi| Milan Zapletal, České Budějovice
