Nestalo se. A Fico vládne a vládne obratně a jeho popularita, vysvětlovaná Dzurindou desetiprocentním hospodářským růstem (o který se zasloužily reformy pravicové vlády), neklesá ani za krize. Po Vladimíru Mečiarovi si prostě rozhodující část slovenských voličů našla nového populistického vůdce, který navíc, zdá se, místo mezinárodní izolace sklízí evropské úspěchy. Zavedením eura, pro postkomunistické země znaku „první evropské ligy“, počínaje.
Na Mečiara Dzurinda lék našel, avšak na Fica ho ani po téměř čtyřech letech nemá. Jediné, co ho drželo na místě lídra opozice, byly preference strany, jimž se žádná z dalších opozičních sil nepřibližovala. Teď ale přišel šok. Nejde jen o to, že mimoparlamentní strana Svoboda a Solidarita má náhle ze čtyř až pěti procent víc než devět, ale především - že Dzurindova SDKÚ o polovinu spadla a z osmnácti má náhle pod deset procent.
„Průzkumy jsou jedna věc, volby druhá,“ říká místopředseda SDKÚ a exministr financí Ivan Mikloš. V rozhovoru pro deník Sme dává příklad podobného průzkumu. Před čtyřmi lety v něm jeho uskupení předběhla tehdy nová strana Svobodné fórum a SDKÚ měla dostat šest procent hlasů. Dostala třikrát tolik a Svobodné fórum se s třemi procenty do parlamentu nedostalo. Ani vzestup Sulíkovy strany nic neřeší. Fico zůstává neohroženým vládcem a opozice dál hledá lídra, který by ji sjednotil, nebo aspoň sebral Ficovi hlasy. Po čtyřech letech se zdá jasné jedno. Dzurinda tím lídrem asi už nebude.
