Ještě večer jsme nevěděli, kdy a s jakým výsledkem skončí světová konference o klimatu v Kodani. Zato už bylo jasno, že více než o zájmy klimatu jde o zájmy států. Samozřejmě. Nemůže to být jinak, má-li se na něčem dohadovat 191 členských zemí OSN.
Šéfování konference se vzdala dánská ministryně Connie Hedegaardová (nahradil ji premiér). Proč? Protože především podle zástupců Afriky preferovala zájmy vyspělých zemí. To zní skoro jako vtip. Dejme tomu, že Hedegaardová skutečně preferovala zájmy EU, z níž pochází. Ale zájmem EU je přece ta vůbec nejpřísnější ochrana klimatu. Pokud se Afričané skutečně bojí stoupání mořské hladiny, sucha či šíření pouští, proč neapelují na Evropu, aby prosazovala své limity ještě přísněji? Anebo lépe: Proč neapelují na Čínu, největšího znečišťovatele a zároveň největšího investora v Africe?
Tady jsme u jádra konference. Největší zájem o ochranu klimatu má EU, která přitom vypouští jen 14 procent světových emisí. Afričanům, Asijcům a Jihoameričanům jsou ukradená přísná pravidla – ta se týkají jen oněch 14 procent emisí. Jde jim o 100 miliard dolarů ročně, které dostanou od bohatých států. Beranidlem tohoto úsilí je právě Čína: Chcete dohodu? Tak plaťte, a to i za dohodu velmi vágní.
Čína v tom umí chodit. Je ochráncem chudých zemí, aniž ji to něco stojí. A Západ? Ten to žere. Al Gore, pilíř zeleného Západu, řekl: „Sedíme tady a sledujeme, jak se každý den vypouští 90 milionů tun.“ Jak to my, my všichni? Proč neřekl „sedíme tady a sledujeme, jak státy vedené Čínou rozmělňují pravidla“? Protože by musel přiznat, že pravidla už určuje Čína – a Západ to platí.
Čtěte Téma na straně 6
