Uderila jedna, uderila druhá; Utíkejte Prajzi dou; Už je ten mosteček zbořený; Už si ty Hanička, už si ty ně naša – už jen v rejstříku nového pětialba Lidová hudba v Československu 1929–1937 je dobrodružství číst. Můžou mít dávné nahrávky strýců a ženských, které si zpívaly lokální písničky, ještě pro někoho iniciační sílu, jakou měly v Americe pro Dylanovu generaci? Vysampluje ty dávné hlasy někdo, jako to udělal Moby? Těžko říct – ale i bez toho zůstane ten projekt fascinující: představte si, že byste v současné ČR měli naplnit pětialbum zpěváky, kteří vám do mikrofonu zazpívají, co vymyslel někdo od nich. Písňové kroniky, poezie záměrná i nechtěná, dávný mýtus tažený přítomným časem.
V Akademii věd, přesněji jejím Etnologickém ústavu, uspořádali a zdigitalizovali nejstarší zvukové záznamy lidové hudby u nás: bylo na čase, evropské státy tohle už mají většinou hotové. Nahrávky předválečné Fonografické komise vznikaly v terénu od Lužice až po Podkarpatskou Rus, šelakové desky lisovala v Paříži firma Pathé (dobový tisk si pochvaloval, že výroba je nezávislá na Němcích). Vedle dokumentární „hodnoty“ tu lze narazit na tracky podmanivé a nadčasové. Už jsem si z nich v iPodu sestavil samostatný mix: je tu trojhlas chlapů z Podkarpatské Rusi, slovenská cimbálovka z Myjavy (vedená Samkem Dudíkem, profesionálem, který hrál po vinárnách i s Českou filharmonií) a písničky z jižní Moravy. (Ty ryze české, z Chodska, mi antivlastenecky pořád lezou na nervy svou chronickou dudavostí.) Když někomu řeknete, že posloucháte polední signál na dojení z Polonin, nevylepšíte si reputaci jako konzultant přes pop-music – ale když to troubení někomu pustíte, uzná, že je to vlastně Miles Davis obsazený do easternu.
„Kdo to v poušti zmizel, odkud šel a kam?“ Blues o zmizelém zpívali Voskovec a Werich v téže době, kdy přicházeli k mikrofonům Fonografické komise učitelé a selky. Edison a Marconi dobře věděli o mystickém rysu svých vynálezů: uchovávají na tomto světě hlasy těch, kteří se dávno obrátili v prach. Kdo se chce zaposlouchat do téhle ozvěny, bude se mu hodit informace, že „box“ je zatím k dostání jednak v domovském Etnologickém ústavu a pak v knihkupectvích Academia.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
