Arozezvuč se ještě víc a rozezpívej z plných plic, ty, země, která rodíš lid, jenž kráčí k slunci vstříííc ... Slova budovatelské písně právě odezněla z úst dvou mladých lidí vykračujících si rozkvetlou jarní přírodou. Ještě jsou plni čerstvých dojmů ze včerejšího mohutného májového průvodu. Stalin, Gottwald, mír! znělo včera z tisíce hrdel. On předseda oblastní SSM, ona jednatelka ÚV ČSM. Svazáčtí funkcionáři René a Julie se seznámili před rokem na celostátním aktivu ČSM. Plánují svatbu. Do budoucnosti se dívají s důvěrou. Zúčastnili se společně stavby Nové huti Klementa Gottwalda. Věří, že není na světě síly, která by československý lid mohla svést z nastoupené cesty k socialismu. Ale vědí, že jsou stále ještě temné síly reakce, které kují hanebné pikle proti táboru míru.
„Promiň, Julinko, musím si odskočit,“ řekl René. Uprostřed radostných vzpomínek ho přepadla neodolatelná potřeba se vymočit. Protože svazácká etiketa ukládá vykonat potřebu stranou soudružčiných zraků, odešel kamsi do křoví. Julie osaměla. Rozhodla se, že si uvije věneček. Když už se chystala vsadit si ho na hlavu, vylezl René z křoví. V ruce držel klobouk. „Kdes to našel?“ diví se Julie. „Tamhle v křoví,“ říká René, „ale koukej, to není obyčejný klobouk. To je skautský klobouk!“
A skutečně. Byl to skautský klobouk. Nahoře s typickým čtverým promáčknutím, vpředu skautská lilie. Zcela zachovalý, jako by zrovna spadl z hlavy nějakého skauta. Nebo příslušníka ozbrojených sborů kapitalistických mocností, kteří takové klobouky také nosí. „Nemusím ti jistě vysvětlovat, Julinko, že jsme možná na stopě protistátního spiknutí,“ říká René. „Tento klobouk patří do tábora reakce. Skaut je buržoazní organizace, která zaujímá nepřátelský postoj k našemu lidovědemokratickému zřízení. Možná že se zde v okolí vyvíjí nějaká ilegální činnost napojená na špionážní centrály v zahraničí. Musíme to hned hlásit soudruhům ze Státní bezpečnosti.“
A tak se také stalo. Bdělí soudruzi pochválili mládežnický pár za ostražitost, přijali klobouk jako věc doličnou a ihned rozjeli rozsáhlou pátrací akci. Třídního nepřítele se ale nepodařilo odhalit. Pátrání bylo po několika měsících zastaveno. Soudruh vyšetřovatel Fousek vzal doličný předmět imperialistické diverze domů a uložil ho do staré skříně.
Léta plynula. Soudruh Fousek vedl houževnatý boj proti sabotérům a agentům a mezitím se mu narodil syn Kája. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Čekalo se, že Kája se stane zoceleným následovníkem slavného čekisty Dzeržinského. Jenže Kája rostl a ve škole se dozvěděl od spolužáků o skautském hnutí. Stal se jeho tajným vyznavačem. Když objevil ve staré skříni skautský klobouk, jeho zájem ještě vzrostl, obzvláště když viděl, že jeho otec jen cosi nesrozumitelného zabručel a dál se o tom nechtěl bavit.
Přišel osmašedesátý a s ním celonárodní dubčekovská euforie. A také znovuvzkříšení skautské organizace. To už se Kája neudržel, popadl klobouk ze skříně, modrou svazáckou košili vyměnil za zelenou a stal se vedoucím Junáka. Otec kupodivu nic nenamítal. Kdo ví, jak to dopadne, říkal si. Třeba nastoupený kurz vyhraje, k moci se dostane buržoazie a my alespoň budeme mít kluka ve skautu. Nastoupený kurz nevyhrál, přijely tanky a skaut byl opět zakázán. Karel musel svléct skautskou košili a klobouk uložil do skříně, tentokrát do své. A otec Fousek měl co vysvětlovat nadřízeným.
A léta zase plynula. Kája se oženil a narodil se mu syn Hugo. Tentokrát jablko nepadlo daleko od stromu. Hugo se stal za normalizace skautem, protože ho do tajného hnutí zasvětil otec. Když přišel listopad ’89, Hugovi bylo právě deset. Vyrazil s ostatními skauty do pražských ulic v parádním skautském klobouku, který mu kdekdo záviděl. Od té doby bylo vidět Huga stát čestnou skautskou stráž při různých výročích. Třeba u pomníku zakladatele českého skautingu A. B. Svojsíka.
A Hugův dědeček? Ten už byl deset let v důchodu, s jehož výší byl spokojen. Nový režim mu ještě přidal a tak s ostatními soudruhy z resortu spokojeně užívá zaslouženého odpočinku.
O autorovi| podle příběhu Huga Procházky napsal Jiří Kolář
