Postoj klubů je schizofrenní – tvrdí, že radikální jádro fanoušků na stadionu nechtějí, na druhou stranu se bojí, že bez nich bude při utkání ticho. Proto funkcionáři obvykle výtržnosti bagatelizují a chuligány omlouvají. Výsledkem je balancování na tenké hraně, ze které je jen kousek k podobným výtržnostem jako při pondělním derby.
Podobný postoj čiší i z chování fotbalistů a trenérů. První mezi kordonem policistů a vytrhanými sedačkami po utkání výtečníkům v hledišti tleskají, ti druzí zase jejich rozlučku s rozpačitým výrazem ve tváři omlouvají. „Náš kotel obvykle fandí slušně, za to mu patří dík. Vždy je ale co zlepšovat,“ řekl po derby trenér Slavie Karel Jarolím.
Z úst českých funkcionářů dosud nezaznělo ani ostré odsouzení výtržností, natož návrh řešení palčivého problému.
V paměti naopak zůstává výrok tehdejšího trenéra Sparty Františka Straky, který svérázným způsobem apeloval na fanoušky, aby se násilnosti vytlačily mimo brány stadionů. „Pak si někde na Letenské pláni rozbijte huby, ale ne na stadionu,“ radil Straka před čtyřmi lety.
Kluby sice mají možnost zabránit ve vstupu na stadion fanouškům, kterým to soud po předchozích výtržnostech zakázal, jenže dodnes nevědí jak. Kontroly fanoušků jsou naopak tak nedůsledné, že se v každém ligovém kole na stadionech objeví pyrotechnika, ačkoliv je její používání už rok zakázané.
Výjimkou je Sparta, která na svém stadionu v zimě zdokonalila kamerový systém, vybudovala samostatný vchod do domácího kotle a přístup do něj umožnila jen s permanentkou na jméno.
