Také v Lysé nad Labem mívají veletrh, dověděl jsem se letos. Byl jsem tam. Konal se na výstavišti sloužícím mnoha účelům; mohl by tam být i veletrh švestek. Srovnával jsem to s veletrhem, který se za pár týdnů otevře v Havlíčkově Brodě. Zdá se mi, že událost v Lysé má smíšenou přitažlivost pro lidi, kteří na ni nejdou přímo za knihami: je to místo společenského setkání. Na rozdíl od Brodu je tady dost místa, v jehož odděleních a úhlech může se dít mnoho různého. Brodský veletrh navštěvují lidé vyloženě kvůli knihám a setkávají se tam těsně, až na tělo. Mám dojem, že proto se už i většinou znají.
Podle čeho se vlastně měří úspěch jarmarku? Podle kusů prodaného dobytka. Kniha je tovar odlišný od každého jiného. Její kvalita není na povrch vidět a určuje se podle toho, jak ji přečte Topol nebo Machalická. Cena zimníku je zřejmá předem, ať bude zima jakákoliv.
Tištěná kniha prý ztrácí pozici. To na mne nijak nepůsobí. Hodnota jejího obsahu bude stejná. Myslím si, že kdo rád čte, bude číst z knihy: to je jakýsi tělesně duševní výkon, který souvisí s naší náladou, potřebou, polohou. Existuje, myslím, i estetika četby. Kniha, o jejímž obsahu existuje jen elektronická informace kdesi, není vlastně přítomná, nevchází do knihovny a ani do společnosti. Nedá se z ní příležitostně citovat. Nemůžete ji, jako náhodou, vzít do ruky, otevřít a začíst se. To se nějakým klikáním nestane.
Dalším novým jevem na této scéně jsou komiksy. Odebíral jsem kdysi Mladého hlasatele, četl „Rychlé šípy“, líbilo se mi to. Ale účinkovalo to vlastně jako reklama na čtení knih. Teď mi to připadá infantilní až ubohé. Stránku se Zeleným Raoulem v Reflexu obracím s pocitem ošklivosti. Jako bych v televizi vypínal Simpsonovy.
Jeden přítel mne teď upozornil na komiks hodný pozoru. A přinesl mi ho. Napsal, lépe řečeno udělal ho Art Spiegelman, jmenuje se „Maus“. Kniha se na záložce chlubí, že ji jako umělecký výkon ocenil časopis New York Times Book Review: pro ten příběh. Začal jsem to číst; příběh se dal krásně napsat normálně, jako slovesné dílo. Toto je co: příběh se děje formou dialogů a cokoli se tam děje mimo řeč, je napsáno takto: Peng... fíít! Ou och oj... Nejde tedy o slovesné dílo. A výtvarná stránka? Ještě horší! Postavy jsou myši a kočky: autor by neuměl nakreslit ani ruku, ucho. Jsou to jen jakési čumáčky s nějakýma očima. On neumí nic. Jsou to znaky postav, schémata. Komiks je ideální žánr pro toho, kdo neumí psát ani kreslit. Ale snad je omyl počítat to do literatury, vždyť jinak může člověk dělat, bavit sebe i jiné lidi, jak chce a umí.
Jistě: na veletrhu také knihy hledají své čtenáře. Úplně to člověk někdy cítí. Ať si je i komiks najde. Já jsem tu jenom chtěl říct, co si o něm myslím v oboru písemnictví. Jináč: já se rád dívám na obrázky. Teď jsem dočetl Těsnohlídkovu knihu „Poseidon“, bohatě ilustrovanou; kniha má mít obrázky!
Kdyby tento „Maus“ byl můj a já ho nemusel vracet, vzal bych ho - a třísk!
