Reaguji na článek redaktora Petra Zídka Podivuhodní cestovatelé v časech komunismu (LN 12. 3.) týkající se Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Svůj názor a charakteristiku H&Z autor nemohl napsat lépe. Je to úžasně výstižné.
Jsem vrstevník zmíněných pánů, zhruba o čtyři roky mladší. Mohu uvedené postřehy doplnit ještě následující osobní zkušeností.
Chtěli jsme na Island V roce 1947 jsem měl s jedním kamarádem připraven odvážný plán realizovat reportážní cestu napříč Islandem. Měli jsme všechno promyšleno a připraveno, včetně rezervace lodních lístků pro nás a auto z Kodaně do Reykjavíku. Peníze jsme měli nějaké vlastní, sponzorování tehdy nebylo zvykem. Zbývalo nám jediné: získat povolení z ministerstva informací, tehdy řízeného ministrem Kopeckým. Pasy se v té době běžně nevydávaly jako dnes, jejich vydání bylo ale vázáno hlavně na účel cesty. Nesouviselo s obavou, „že bychom tam emigrovali“, jak tomu bývalo později. Taková akce již ale byla chápána jako svého druhu reprezentace, a tak šlo spíše o principiální souhlas, který dával osobně pan ministr. Souhlas projednával tehdejší sekční šéf ministerstva JUDr. František Novák, jinak slušný člověk (později dostal asi deset let za špionáž). Přes jeho kladný postoj k našemu úmyslu nám posléze ale sdělil názor ministra: „Podobnou akci a v širším záběru mají již naplánovánu dva soudruzi z Kopřivnice, nějací H a Z. Ti prý na přípravě začali pracovat již za války, naučili se opravovat motory apod. a posléze snad byli i zaměstnáni v Tatře Kopřivnice, a uměli tedy potřebně vozidlo ovládat z první ruky. Hlavní ale bylo, sdělil ministr, že je u obou záruka, že budou při svých cestách věrně propagovat politiku strany a vlády a Československé republiky (tehdy ještě ne socialistické). Proto je tato akce preferována, má podporu ÚV KSČ a podobnou akci je možné povolit z hlediska státních zájmů jen jednu.“
My jako příslušníci mládeže strany lidové resp. národních socialistů jsme tedy neměli šanci. Uznávám objektivně, že H&Z byli na svou akci dobře připraveni i materiálně a byli také zralejší.
Co všechno nám museli povědět Když poté cesta obou soudruhů začala, byla mezi normálními lidmi (tj. nekomunisty) považována za čistou komunistickou propagandu a kromě toho byla považována za „lacinej vejlet a kšeft dvou komoušů kolem světa“. Připomínám, že v oné době byli v Československu lidé ještě z dřívějších dob dobře informovaní o tom, kde leží Afrika, a o tom, že mezi Amerikou a Evropou leží dokonce veliký oceán apod. (a nepotřebovali kvůli tomu číst reportáže H&Z), což H&Z pak v reportážích barvitě líčili. Akorát jsme nevěděli, že lidé v Indii hladoví a že v USA střílejí černochy a demonstranty a mexičtí indiáni žerou děti a že je tam proti nám nesrovnatelná bída. To nám H&Z museli povědět. Celkově ale nepopírám, že tu a tam z jejich reportáží bylo i něco k užitku, většinou z nich ale čišela ta „soudruhovitost“ a pochlebování režimu, takže slušný člověk to nečetl.
Ještě připomínám, že na jedné jejich cestě někde ve Střední Americe byli zatčeni a obviněni ze špionáže. Byla to velká aféra, to auto bylo dočasně zabaveno a pak nějak byli propuštěni. Více si o tom nepamatuji. Asi by to věděli na StB.
Celkově ale nepopírám, že tu a tam z reportáží Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda bylo i něco k užitku, většinou z nich ale čišela ta „soudruhovitost“ a pochlebování režimu, takže slušný člověk to nečetl
O autorovi| Metoděj Chytil, publicista
