Práce redaktora kulturní přílohy má jednu malou výhodu. Na jeho pracovním stole přistávají samovolně knihy, které by jinak z různých důvodů unikly jeho pozornosti. Když už jednou na stole leží, profesionální povinnost velí prolistovat a některá prolistování končí i pročtením. Zde jsou dojmy ze tří knih, které redakci v poslední době laskavě zaslali autoři nebo nakladatelé.
Biomanželka. Vieweghova poslední kniha je někdy označována za román, proti čemuž je nutno důrazně protestovat. Může snad být románem text, který má 158 stran potištěných písmem slabikářové velikosti? Od románu očekáváme dlouhodobou slast, nikoli ukojení na dvě cesty metrem z práce.
O čem Vieweghova novelka vlastně je? Nerozvádí Foucaultův termín „biomoc“, jak jsem soudil z titulu, ale popisuje trable úspěšného spisovatele středních let, jenž si vezme mladší ženu, která mu sociálně a intelektuálně nestačí. S naivitou vlastní „spirituálně vnímavým“ polovzdělaným ženám podléhá „biomanželka“ nejrůznějším módním výstřelkům a „ezoterickým“ naukám, přirozeným porodem počínaje a pěstováním biomrkve konče. Spisovatel se v zájmech své ženy dostává kamsi na desáté místo, jeho patriarchální představy o rodinném štěstí se hroutí. Řešení najde v tom, že o své situaci napíše „zdánlivě humoristický román“. „Zdánlivě humoristická“ novelka je vcelku smutnou zprávou o ztrátě životních iluzí. Je ale škoda, že Viewegh, o jehož literárním talentu nelze pochybovat, není schopen opustit šablonu, která mu přinesla úspěch. Má silné téma, ale ulpívá na jeho povrchu, píše rutinně odnikud nikam a chybí mu katarze.
Levice mezi minulostí a budoucností. Kdo by si autora této knihy - Jiřího Dolejše - nedokázal hned zařadit, je to ten komunista s hárem. Jeho kniha má stejně jako Vieweghova něco přes 150 stran a také vyjadřuje jistou deziluzi. Zatímco jeho generační druh - oba se narodili na počátku 60. let - píše o nevydařeném manželství, z Dolejše čiší nespokojenost se situací v jeho partaji. Kdo trochu zná jazyk, kterým spolu mluví dnešní komunisté, třeba ve svých Haló novinách, bude z Dolejše u vytržení. Například tak jednoznačné odsudky stalinismu či minulého režimu neslýcháme často ani od sociálních demokratů. Není divu, že se ve straně, která politicky zúročuje zejména nostalgii části seniorů, musí do budoucna hledící Dolejš cítit poněkud osamělý.
Famo-o. Titul knihy je kryptogramem pro „Fara, Morava, odpor“, kterým jedna z moravských protikomunistických skupin označovala na jaře 1948 své letáky. Tajná policie skupinu odhalila a s jejími členy byl uspořádán v červnu 1950 v Olomouci mostrproces. Patnáct převážně mladých lidí při něm bylo odsouzeno k trestům od dvou do pětadvaceti let.
Jeden z nejvíce postižených, Karel Vysloužil, nyní vydal útlou knížku, v níž konfrontuje informace ze spisů se svými vzpomínkami. Jeho počin je zvlášť důležitý, protože samy dokumenty politické policie a tehdejších soudů většinou neumožňují vytvořit věrohodný obraz minulosti. Tuto knihu, na rozdíl od předchozích, zařazuji do své knihovny.
***
Pondělí ŠAJTLE Úterý CHLÍVEČEK Středa ARCHIV
Ondřeje Suchana Petra Kamberského Petra Zídka
Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek STŘELNICE Sobota ZKRATY A VÝBOJE
Petra Koláře komentátorů LN Ondřeje Štindla
O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN
