Složité vládní rozhodnutí se tak odsouvá na začátek prosince, kdy se budou obálky otvírat. „Otevřeme obálky, zjistíme, zda je nabídka výhodná pro Česko, pak má smysl o ní jednat. Jestli není, soutěž zrušíme, vítěze nevyhlásíme,“ říká v rozhovoru pro LN místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek (celý rozhovor na str. 11). Právě on jako ministr financí tendr spouštěl.
Žádné číslo ze mě nedostanete Jenže největší úskalí ekozakázky je právě v tom, že se bude velmi obtížně prokazovat a kontrolovat, co je pro stát výhodné. Právě v nejasnosti je i největší korupční potenciál, kterého se obává nastupující premiér Nečas.
V této chvíli nikdo neví, jaká je cena odstranění ekologických škod, které stát zadává. Výhodnost nabídek tak nebude s čím srovnat. V poslední verzi zadávací dokumentace, kterou mají LN k dispozici, je jediné tvrdé číslo: 114 miliard celkových garancí za ekologii, které stát vydal při privatizaci. Tahle částka ale nemá se skutečnou cenou zadávaných prací nic společného.
Z údajů Fondu národního majetku se dá zjistit, že v 90. letech dosahovala skutečná cena čisticích prací kolem 25 procent garancí. Pro stát výhodná nabídka by se tak podle dosavadních zkušeností měla pohybovat kolem 28 miliard korun. „Ze mě nedostanete žádné číslo. Pokud vůbec bude někdo uvažovat o tom, že to přijme, tak si to taky bude muset zargumentovat na základě tvrdých dat,“ říká Kalousek.
Všichni uchazeči o zakázku mají přístup do speciální místnosti ministerstva financí, kde jsou údaje o stavu firem a ekologických škod, které se mají likvidovat. Mohou si tak přesně spočítat náklady. Stejné podklady připraví pro vládu po otevření nabídkových obálek i ministerstvo financí. Do té chvíle ale nebude existovat žádná jiná srovnávací cifra než oněch 114 miliard garancí.
Kdyby naopak ministerstvo svou analýzu skutečné ceny zveřejnilo už nyní, bylo by hned vidět, co je pro stát výhodné. „Probírali jsme obě možnosti. Tehdejší ministr Kalousek se ale rozhodl, že odhad skutečných nákladů se zveřejní až po předložení nabídek,“ říká sekční šéf ministerstva Tomáš Uvíra, který má tendr na starosti. Nový ministr financí se ale podle něj může kdykoliv rozhodnout a odhad zveřejnit.
Kromě samotné ceny má tendr ještě přinejmenším dvě sporná místa. Firma, která zakázku dostane, by měla za dohodnutou cenu vyčistit zemi od všech zbývajících škod. Za každou likvidaci by měla dostat od státu zaplaceno až poté, co místo prohlédne a prohlásí za čisté supervisor, jímž je Česká inspekce životního prostředí. Z poslední verze zadávací dokumentace už to ale tak jasné není. Například exministr životního prostředí Martin Bursík, který spolu s Kalouskem dával v Topolánkově vládě tendr dohromady, se obává, že vítězná firma by mohla dostat zaplaceno, aniž by škody odstranila. „Ten výklad může být matoucí, protože se tam upravovaly pojmy, aby bylo jasné, jakou roli hraje supervisor, jímž je inspekce, a auditor, který má kontrolovat náklady,“ říká Uvíra.
Dalším vážným úskalím zakázky je, že cena zaplacená vítězi tendru nezaručuje, že stát už nikdy nebude muset za žádné další ekologické škody platit. Podle zadávací dokumentace přebírá všechnu odpovědnost soukromý likvidátor a stát se jí zbavuje. „Vícenáklady jsou podnikatelské riziko,“ tvrdí Kalousek. Jenže podle zákona o Fondu národního majetku to stát udělat nemůže. Kdyby si náhodou v budoucnu jakákoliv firma stěžovala, že není s vyčištěním spokojená, může u soudu žalovat stát, nikoliv vítěze tendru.
