Nenechte se mýlit programovou shodou. Chystaná koalice je mimořádně nestabilní
Snad každý, kdo se motá kolem politiky a je napravo od středu, se večer 29. května cítil v povznesené náladě. Byl to nejlepší volební výsledek za celou dobu existence Česka – řečeno nadšenými slovy známého ekonoma, který přitom na veřejnosti spojoval své jméno se stranou, která se vůbec nedostala do sněmovny. Skutečně – po čtrnácti letech menšinových vlád a křehkých koalic mají ve sněmovně většinu 118 hlasů tři strany, které se v podstatě shodují snad na 80 procentech svých programů. Slibuje to rozmrazení řady letitých problémů. První jednání koaličních expertních skupin nedokázala narazit na žádný závažný rozpor. Potud vychází všechno skvěle.
Jenže tyhle volby nám taky daly v jistém smyslu nejhorší koalici, jakou jsme zažili. Až dosud žádná strana napravo od středu vedle ODS nikdy nepřekročila devět procent hlasů (koalice Unie svobody a lidovců, která v roce 2002 získala 14 procent, se záhy rozpadla). Pro ty, kteří chtěli hlasovat pravicově nebo jen nelevicově, byla ODS strana první volby. Vždyť jiná pravicová strana v místě jejich bydliště třeba ani neexistovala. Něco jiného hledal jen politický fajnšmekr, který musel mít nejprve zvláštní důvod, proč ODS ne (pomineme-li tradiční voliče lidovců). Z pohledu nabídkové strany to vypadalo tak, že ODS trhu dominovala a ostatní si museli hledat díru na trhu a proti ODS se nějak vymezovat – být nějakou tou „ODS s lidskou tváří“ a podobně. Ve vládě pak menší strany praktikovaly politiku „ano, ale“. Ať už byly jakkoli pevně ideově zakotvené, vždy stejně reagovaly na dominantní stranu. Leccos o tom prozradil Cyril Svoboda, když v předvolebním rozhovoru vysvětloval, že může jít do koalice s oběma velkými stranami, ale ODS pro něj má tu výhodu, že vedle ní mohou lidovci hrát ty sociálnější.
Ve stejné váhové kategorii Minulá volební kampaň posílila dominanci dvou největších politických stran. Obě přiživovaly pocit, že vybírat si svého vymazleného favorita je luxus, který si nemůžeme dovolit – jde o všechno, zachraň se, kdo můžeš, a jediná strana dost velká na to, aby vás zachránila před Paroubkem/Topolánkem, jsme my. Malé strany v Česku se rodí malé a umírají malé. Tahle rétorika jim úspěšně odsávala kyslík. Modří i oranžoví ji používali ještě v letošní volební kampani. Ale dopadlo to jinak.
ODS získala 20,2 procenta hlasů. To je nejhorší výsledek nejen historicky, ale taky v tom, že nejbližší pravicová strana získala 16,7 procenta hlasů. To je 80 procent zisku ODS. Mluvit o satelitu nemá smysl, TOP 09 se ocitla ve stejné váhové kategorii jako ODS. V některých zemích přežívá vedle sebe více stran, které lze zařadit na pravici, respektive na levici. Ale rozdíly mezi nimi jsou zpravidla jasně dané tradicí. To není náš případ – obě strany usilují o tytéž hlasy a není voličské skupiny jedné strany, o niž by se ta druhá nedokázala svým programem ucházet. Kalouska se Schwarzenbergem politika baví, nemají důvod spokojit se s přežitím jako metou, ani s naivní Topolánkovou vizí, že budou hrát obdobu bavorské CSU, tedy dodavatele hlasů pro pravici specializovaného na jižní Moravu a pražskou kavárnu. TOP 09 nemá na dosah nic menšího než získání role dominantní pravicové strany v ČR. Tahle strana se nenarodila malá a nehodlá umřít malá. Před dvěma lety by to znělo absurdně, asi jako tvrzení, že Apple vytlačí písíčka z trhu stolních počítačů. Ale dnes? Dnes můžeme říct jen to, že současný poměr sil mezi těmito dvěma stranami nenaplňuje podmínky dlouhodobě stabilního uspořádání.
Co z toho vyplývá pro vládnutí? Je to velice prosté. Programové cíle ODS a TOP 09 jsou možná slučitelné. Ale jejich strategické politické cíle ne. A nejsou to skromné cíle – jedna druhou potřebuje zničit.
Mezi jednou nejistotou a jednou jistotou Ktomu tady jsou Věci veřejné. I investiční fondy se staletou tradicí musí ve svých prospektech uvádět, že minulé výsledky nejsou zárukou budoucích výnosů. Věci veřejné nemají žádné minulé výsledky, na základě kterých bychom mohli odhadovat, co z jejich kroků je exces a co projev jejich nejvlastnější povahy. Propast mezi marketingově vytvořenou fasádou VV a jejich skutečným vnitřním fungováním, tak, jak je novináři začínají tušit, je nepřeklenutelná. Je taky neověřitelná a nevyvratitelná. Nejdůležitější součástí té neprůhlednosti je samozřejmě vztah mezi VV a některými silami v ODS. To, že se VV spokojí s několika viditelnými „svými“ programovými body ve vládním programu, je dnes stejně pravděpodobné jako to, že tři dny před kongresem ODS odstoupí od jednání o vládě.
Takže nás čeká vládnutí vymezené jednou velkou nejistotou VV a jednou velkou jistotou boje o vzájemné zničení ODS a TOP 09. Programová shoda je zajímavá, ale v životě zpravidla politika trumfuje ideologii.
***
Programové cíle ODS a TOP 09 jsou dost možná slučitelné. Ale jejich strategické politické cíle ne. A nejsou to skromné cíle – obě strany pro přežití potřebují tu druhou zničit.
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
