VĚDNOHUBKY
Doktore, kolikrát jste dezinfikoval skalpel? Zaskočit chirurga podobnou otázkou je nepatřičné. Představa supersterilního prostředí, v němž si lékaři před vstupem do operačního sálu dezinfikují snad i jazyk, je v obecném povědomí dost pevně zakotvená. Podobnou otázku si ale troufli položit vědci Kochova ústavu v Berlíně. Jak uvádějí v Journal of General Virology, hledali optimální a rychle působící dezinfekci s velkou „palebnou silou“ a patřičně širokým záběrem. Doposud musí lékaři používat několik typů dezinfekce, aby zničili i velmi odolné původce nemocí. Například bakterii vyvolávající choroby tuberkulózního typu nebo viry způsobující obrnu. Tahle forma očisty je zdlouhavá a drahá.
Vědci proto zkoušeli a zkoušeli a nakonec použili jeden z dosavadních typů dezinfekčních přípravků, jenž velmi dobře likviduje priony, bílkoviny proslavené nemocí šílených krav, a obohatili jej propanolem (primární alkohol). Nově vytvořenou směs otestovali a zjistili, že bakterie, viry a plísně padaly jako mouchy. Novinka má ještě jednu výhodu. Na rozdíl od běžně používaných prostředků nenarušuje chirurgickou ocel, takže nástroje vydrží delší dobu.
Nemocný, nebo simulant? Dilema, které řeší lékař ve chvíli, kdy se v ordinaci objeví člověk s příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ta vzniká po náhlých a život ohrožujících situacích. Například po těžkém úrazu, autonehodě, znásilnění, povodni, požáru, ale i po ztrátě zaměstnání nebo po rozvodu. Symptomy nemoci nejsou vždy jednoznačné a rozlišit skutečného maroda od simulanta bývá problém. Selhává rentgen, počítačová tomografie i magnetická rezonance.
Posun v rozhodování mohou přinést poznatky z výzkumu, kterého se zúčastnilo 74 amerických válečných veteránů z druhé světové války, z Vietnamu, Afghánistánu nebo Iráku. Všichni měli příznaky posttraumatické stresové poruchy. Experti z Minneapolis Veteran Affairs Medical Center a University of Minnesota porovnávali tuto skupinu s 250 zdravými dobrovolníky. Vědci pomocí magnetoencefalografie sledovali magnetické pole v mozku a v 90 procentech případů dokázali velmi přesně rozlišit zdravé a nemocné účastníky. Schopnost objektivně určit diagnózu je významným krokem k zahájení léčby. A jak uvádějí autoři výzkumu v Journal of Neural Engineering, je přesný výsledek vyšetření důležitý rovněž při rozhodování, zda nasadit na duševní poruchu léky nebo zda ji vyřeší psychologické postupy.
Až někdy spatříte tokijskou železniční síť z ptačí perspektivy, vězte, že projektanti při jejím návrhu postupovali podobně jako jednobuněčný organismus zvaný hlenka (Physarum polycephalum). Právě jeho schopnost rozprostírat se při hledání potravy co nejhospodárněji po ploše by mohla inspirovat techniky k novému projektu propletence kolejí v okolí hlavního města Japonska. Hlenka postupuje tak systematicky, jako by její pohyby řídil výkonný počítač a dával povely, jakým směrem se vydat za obživou, uvádí v nejnovějším vydání časopisu Science tým vědců z Hokaidské univerzity.
Physarum dokáže tvořit velmi efektivní a přizpůsobivou strukturu pro přesun za potravou a k výměně informací mezi několika jádry obsaženými v buňce. Japonské vědce při výzkumu zaujalo, jak hlenka dokáže svými okraji reagovat na proměnlivé podmínky v okolí. Poznatky o těchto dovednostech poskytli odborníci technikům a ti podle nich vytvořili matematický model, který poslouží k návrhu optimálního rozmístění nových železničních tratí v okolí Tokia.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu
čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Josef Matyáš redaktor LN
