Trubači před Obecním domem troubí, na balkoně se před kamerami točí jakýsi novomanželský pár. Možná se filmuje, možná je to jen zámožná svatba. Z protějšího obchodního centra vycházejí dámy a dámičky s nákupy různých doplňků, tašky módních firem přehazují z ruky do ruky a znuděně bloudí očima po náměstí. Zkoumají, odkud se line ta řízná hudba. Pražský šraml a za chvíli americká country, později ještě sbor učitelek, ale to už neuslyší. Jen na chvíli se zastaví a bez valného zájmu monitorují zboží, jež je vystaveno v improvizovaných stáncích. Vítr fouká a shazuje drobné výrobky rozložené na ubrusech. prodejci je zachraňují vlastním tělem, trpělivě rovnají zpět a znovu se pokoušejí dychtivýma očima zachytit potenciálního kupce.
Byl čtvrtek před polednem a na pražském náměstí Republiky, v samém centru hlavního města, se odehrával jeden z trhů chráněných dílen. Tedy jedné z příležitostí, kdy mohou zdravotně hendikepovaní nabídnout své výtvory nebo výrobky a z nevelkých obnosů, jež by utržili, poněkud posílit svůj rozpočet, a hlavně pocit vlastní užitečnosti.
Leckdo se zastaví, málokdo nakoupí. Jistě, ty drobnosti nepatří k nezbytným životním potřebám. Bez polštářku, zvířátkové tužky, figurek s magnetem, svíček či neumělé keramiky se nepochybně člověk obejde. Ale bez pocitu, že někomu aspoň občas udělal malou radost - jen tak, bez nucení - by se obejít neměl. Už proto, že ceny jsou tu slušné a chování vděčné. A že i u stánku s teplým párkem, svařákem nebo horkým zázvorem jsou přívětiví mladíci, kteří nešidí, že zboží je kvalitní a ceny mnohokrát nižší než v nedalekém ruskoklobásovém ráji na Václavském náměstí. I těm dámám a dámičkám špičkových značek by zastavení jen prospělo.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN
