Vladimír Drápal řečený Lábus býval již před listopadem '89 máničkou v malém městě, což s sebou neslo riziko mnohých nepříjemností. Vlas neshodil, avšak v současné době v témže městě pracuje jako ředitel divadla a rizika kontaktu s undergroundem vyměnil za rizika vedení nezávislého vydavatelství. Jmenuje se Guerilla a za sedm let existence dalo spatřit světlo světa šestapadesáti albům.
S nadšením a vlastním vkusem Značky, jako je Guerilla, jsou tím nejsympatičtějším, co ve světě hudebních vydavatelství lze nalézt. Sympatické je, že malých firem, jejichž vydavatelská politika se řídí vkusem a uvážením oddaného majitele (a často jediného zaměstnance), který svou lásku k hudbě často dotuje výdělkem z „občanského“ povolání, je čím dál víc.
Zatímco mainstreamové hudební časopisy a vydavatelští giganti hovoří o krizi hudebního průmyslu, stovky jim neznámých drobných vydavatelů do své činnosti místo obchodních vyhlídek vkládají nadšení a svůj vkus coby jistou záruku.
Guerilla je z těch značek, jejichž veškerou produkci si můžete chtít poslechnout proto, že vám vyhovují hudební preference jejich hybatele – konkrétního člověka z masa a kostí. Zkuste si takovou situaci představit u anonymního molocha typu EMI.
Lábusovou láskou je, jak již bylo řečeno, underground – především ten, který si spojujeme se slovy disent, Charta 77 atd. Kromě alb jeho představitelů ale Guerilla vydává i alba současných skupin, a to nejen těch, které navazují na hrdinské časy Plastic People a spol. Podívejme se na čtyři novinky.
Největší radost muselo milovníkovi české předlistopadové alternativy udělat dlouho postrádané profilové CD sdružení Žabí hlen, početné skupiny, v níž se vedle nakladatele Vladislava Zadrobílka a sochaře Aleše Veselého mihli undergroundoví i folkoví hudebníci, ale i Karol Sidon či herec Ján Sedal.
Improvizované hlučení početného tělesa bylo uchováno na mnoha hodinách magnetofonových záznamů, sedm z nich nyní posloužilo jako ochutnávka pro veřejnost. Přelévání ruchů ústící do magické souhry je uvedeno krátkou improvizací Vivat Remek, v níž se skupina prvního československého kosmonauta táže: „Kapitáne, kam s tou lodí?“
Legendární souputníci Plastických lidí, skupina básníka Pavla Zajíčka DG 307, vydali koncertní album Magický město vyhořelo. Na záznamu vystoupení z roku 1994 jsou Zajíčkovy recitované texty podbarveny strohým a syrovým zvukem bicích a smyčců, básníkův hlas se mnohdy vznáší jakoby nad krajinou bez života.
Několik jinde neslyšených písní je promícháno s odlišnými verzemi skladeb známých z jiných alb skupiny – například čtvrthodinová Siluety letících ptáků odvozená od jediného tónu evokuje bzučivý americký minimalismus skladatele La Monte Younga.
Morgenstern a „bravíčko“ Folkovou tvář undergroundu ukazuje CD písničkářky Dáši Vokaté Bojovníci snů. Její jednoduché písně hovoří o lásce k Bohu, vzpomínají na žijící i zesnulé přátele (Karel Kryl, Anastáz Opasek) či na studenta Zdeňka Adamce upálivšího se před pěti lety. To trojice New Kids Underground, která se prvního CD (nepočítáme-li dvě „samopálená“ vydání) dočkala po deseti letech existence, bere svou tvorbu s mnohem větším humorem, jak už ostatně napovídá její název.
Album Na věčnou památku, jehož obal zdobí okýnka z Herzova Spalovače mrtvol, je plné rytmických popěvků pro baskytaru a syntezátor. Ikonického Morgensterna v textech střídají citáty z porevolučního Brava (píseň Své svaly kluci ukazují rádi) či mládkovská zkratková agitka KSČM-KSČ / DPRDL DPČ...
Konečně mostečtí Napalmed připravili desku s poněkud komplikovaným názvem Noisax Jazzostrial Fractamental. Projekt vedený Radkem Kopelem se zhlédl v hlukových improvizacích japonské provenience a svou novinku ozdobil účastí dvou japonských improvizátorů – kytaristy a saxofonisty –, s nimiž se sblížili přes stránky MySpace, účinný kanál výměny informací, který milovníkovi do-it-yourself estetiky Kopelovi nepochybně velmi vyhovuje. Transkontinentální spolupráce zabírá, jak je u Napalmed zvykem, plných osmdesát minut, během nichž můžeme, ponořeni do lázně zvuku, s údivem zkoumat, kolik odstínů se skrývá pod zastřešujícím označením hluk.
Největší radost muselo milovníkovi české předlistopadové alternativy udělat dlouho postrádané profilové CD sdružení Žabí hlen
