Tu otázku si kladou dnešní rodiče už brzy potom, co přivedou svého potomka na svět: Jak zařídit, aby se naučil vedle své mateřštiny dobře alespoň jeden další jazyk, nejlépe angličtinu?
Jedni vyhledávají cizojazyčné školky, druzí dokonce chůvy, další shánějí aspoň kurzy. Matka osmiletého chlapce si nedávno stěžovala učitelce, že už ji synova angličtina stála skoro deset tisíc, ale kluk umí jen pár slovíček. Chtěla vědět, na kolik jí slušná znalost tohoto světového jazyka ještě může přijít.
Lze něco takového odhadnout? V zásadě ano.
Například dvaadvacetiletá vysokoškolačka Eliška Konečná vypočítává, že jí rodiče platili během let dva kurzy v jazykové škole v Česku a jeden v Anglii. „Navštěvovala jsem základní školu s rozšířenou výukou jazyků, kde jsem získala slušný základ angličtiny. V mých patnácti letech se rodiče rozhodli, že nepojedeme na rodinnou dovolenou u moře a ušetřené peníze se investují do mého jazykového vzdělávání. Ve skutečnosti museli ještě dost přidat. Čtyřtýdenní kurz angličtiny v Oxfordu stál přes osmdesát tisíc,“ začíná výčet Eliška a pokračuje: „Na obchodní akademii, kam jsem pak nastoupila, se ale angličtina moc rozvíjet nedala. Kombinace volitelných předmětů, kterou jsem zvolila, totiž nabízela jen angličtinu pro začátečníky. Abych nestagnovala, platili mi rodiče tři roky kurzy angličtiny pro pokročilé v jazykové škole. Pokud vím, dělalo to asi osm set měsíčně, ale nebýt toho, nejspíš bych byla nabyté znalosti ztratila. Později jsem kurz angličtiny vyměnila za kurz španělštiny, který jsem navštěvovala jeden rok.“ Důležitý je přechod na střední Přímé náklady na Eliščino jazykové vzdělávání činily tedy něco mezi 110 a 120 tisíci. Taková suma některé rodiče malých dětí asi dost vyděsí. Proto je třeba položit si další otázku: Je možné zvládnout cizí jazyk i bez větších investic?
Odpověď zní: Ano, avšak je přitom třeba dodržovat některé zásady. Hlavně dobře vybírat školy.
O tu první, mateřskou, moc nejde. I když mnoho školek nabízí dnes placené kurzy angličtiny, dítě nebude nijak výrazně zkráceno, pokud na ně nebude chodit. Většinou se v nich totiž stejně nenaučí víc než pár základních slovíček, které v pozdějším věku zvládne za dobu podstatně kratší.
V případě základní školy už je ale dobré se na výuku jazyků informovat předem. Nejde přitom ani tak o to, jestli se tam s jazykem začíná v první nebo až ve třetí třídě, ale spíš o to, kdo a jak jazyk učí. Jestli bazíruje na cvičeních z učebnice, nebo se snaží s dětmi například anglicky opravdu mluvit. Pokud se dítě ještě v páté třídě cizím jazykem nedomluví o základních věcech, je čas hledat školu jinou.
Důležitý je i přechod na střední školu. Rodiče by se měli opět ujistit, že potomek na ní bude to, co už zná, rozvíjet. Ředitel, který nabízí například k humanitnímu zaměření gymnázia pouze angličtinu pro začátečníky, je špatný ředitel.
Faktem je, že k opravdu dobrému osvojení jazyka jen školní výuka většinou nestačí. Poskytne však základy, které je možné rozvíjet. K tomu je potom jazykový kurz dobrý, nikoliv však nezbytný. Vciťovat se do jazyka lze totiž i jinak. Třeba poslechem hudby s anglickými texty, sledováním cizojazyčných filmů či cizích televizních stanic a knihovny nabízejí dostatek anglické beletrie. Dostupné jsou i různé výměnné pobyty v rodinách.
Ovšem ani kurzy nepřinášejí automatický efekt a je třeba dobře vybírat. Vodítkem mohou být reference nebo členství v mezinárodní asociaci EAQUALS.
Mluvte jen vyučovanou řečí Pokud jde o ty zahraniční, je třeba také ohlídat, aby se tam skutečně mluvilo co nejvíc zvoleným jazykem. Shora zmíněná Eliška Konečná nám důvěrně prozradila, že na tom anglickém za téměř devadesát tisíc si procvičila hlavně ruštinu. V Oxfordu se totiž skamarádila s vrstevnicí Ruskou, kterou rodiče poslali do Anglie za stejným účelem jako Elišku. Holky chodily dost často „za školu“, a když zjistily, že si mohou porozumět i s pomocí svých rodných jazyků, které mají společný základ, hojně toho prý využívaly.
