Věřil, že ke svým 55 gólům přidá další, ale jeho comeback skončil smutně. Fotbalista Jan Koller se po jediném zápase znovu rozloučil s reprezentací. BRATISLAVA (od zpravodaje LN na Slovensku) U postranní čáry si plácl s nažhaveným Milanem Barošem, pomalu se došoural k lavičce a pak zlostně nakopl láhev s pitím tak, že doletěla až na hřiště.
Útočník Jan Koller zmizel v Bratislavě ze hřiště už v 55. minutě. Bez gólů, dokonce bez jediné šance. Zlomený a smutný.
Každý čekal, že se na sebe bude po zápase zlobit, jenže on místo toho všem vyrazil dech. „Zítra jedu domů. Byl asi omyl, že jsem přijel,“ těžce hledal slova.
On, dvoumetrový střelec, který v osobních soubojích připomíná skálu. Stál před východem ze stadionu, zdrceně naslouchal otázkám novinářů a oči se mu leskly.
„Ten zápas se mi nepovedl. Hrál jsem na úkor Milana Baroše a dalších, kteří mají formu. Do toho týmu už nepatřím a nechci tady zabírat místo,“ kroutil hlavou.
Své rozhodnutí oznámil jistě, a přece každý věřil, že si to do rána rozmyslí. Marně.
Koller se včera ráno ještě v Bratislavě se všemi rozloučil, nasedl do auta a Jiřím Rosickým, který pracuje pro jeho agenta Pavla Pasku, se nechal odvézt do Prahy.
„Honza na to má právo a já to respektuju. Chtěl nám pomoct a je třeba mu poděkovat za to, že vůbec přijel. Hluboce před ním smekám,“ říkal trenér Ivan Hašek.
Žádné přemlouvání ani lámání. Jen potlesk od celého týmu po utkání. „Abych ho lámal? Pánové, Honza má dva metry, to se nedá,“ usmál se český kouč.
Hráči se kamaráda zastávali Koller se nechal po čtrnácti měsících přemluvit k návratu do národního týmu. Snil, že pomůže k postupu na mistrovství světa, jenže ze scény odchází znovu smutně.
Stejně jako loni po porážce s Tureckem na mistrovství Evropy. „Tehdy to bylo jiné. Ten zápas mi vyšel, jen jsme zklamali jako tým. Teď jsem cítil, že jsem klukům na obtíž,“ sypal si popel na hlavu.
Na hřišti to skutečně nebyl ten známý Koller. Pohyboval se těžkopádně, všude byl o krok pozadu, míče se od něj většinou jen odrážely a jistý nebyl ani při hlavičkách.
Hra na vysokou věž nefungovala. „Nedostával ideální míče tak, abychom mohli říct, že jsme ho naplno využili,“ vysvětloval Hašek.
A svého kamaráda se zastávali i hráči. „Honza se sice nedostal do velkých šancí, ale právě díky němu jsme se na začátku dostali do tlaku,“ říkal brankář Petr Čech.
Ostatně Koller dorazil do Bratislavy ve formě, vždyť v ruské Samaře září. „Na ruskou ligu to ještě stačí, ale mezinárodní úroveň je něco jiného,“ srovnával.
Svým návratem dal všanc dobré jméno a tak trochu na to nakonec doplatil. „Všichni mě od toho zrazovali, ale asi jsem si to prostě musel prožít na vlastní kůži,“ hlesl.
