Nejen v Lidových novinách jsme se v minulém týdnu mohli dočíst o veletočích Jiřího Paroubka. Původ tohoto výrazu označujícího politickou mrštnost předsedy ČSSD najdeme samozřejmě ve sportovní oblasti. Podle 20 let starého Slovníku spisovného jazyka českého je veletoč ,toč, při kterém cvičenec prochází svisem a stojem na rukou (veletoč vpřed, veletoč vzad)‘. Řečeno jazykem skoro šedesátiletého Příručního slovníku jazyka českého jde o ,cvik na hrazdě doskočné, při němž se tělo o napjatých pažích točí kol hrazdy‘. Samozřejmě že představa pana Paroubka konajícího náročné tělesné cviky lehce nahrává laciným vtipům na adresu tohoto národního „otloukánka“ (jehož strana má navzdory tomu jakousi záhadou stále nejvyšší preference). Takové vtipy ovšem nejsou namístě. Zaprvé jsou primitivní. Zadruhé povrchní zesměšňování předsedy ČSSD dává zapomenout na skutečné nebezpečí, jež představuje pro naši zem. A zatřetí by nás pan Překvápko Paroubek mohl zaskočit, i co se jeho fyzických schopností týče: kdokoli někdy zhlédl autentický záběr herce Jana Libíčka provádějícího hvězdu (ano – rozuměj onen gymnastický úkon), ví, co mám na mysli. A to vedle olbřímí figury někdejšího populárního herce vypadá náš levicový předák jako nějaký chlapec z chudých poměrů.
Další smutnou událost minulého týdne oznamoval v pátečních LN titulek Obama se vzdal Kremlu, radar v Česku nebude. Děkujeme ti, víceznačná češtino, za alespoň chvilkovou naději, že Obama už nepovažuje Kreml za sféru svých zájmů. Bohužel ten sympatický chlapík z Bílého domu se vzdal Kremlu třetím pádem. Za sféru svých zájmů prezident USA ve skutečnosti nepovažuje Prahu a Varšavu, což je pád druhý. A tenhle pád nás možná bude ještě hodně bolet.
Když už jsme u toho radaru, chtěl bych se zastat paní Olgy Zubové. Opravdu za to nemůže, že se nejmenuje Zubovová, což neustále někoho trápí, naposledy Josefa Klímu v sobotním Posledním slovu. Pokud můžeme věřit slovům paní Zubové, historie je taková, že se vdávala v Rusku, kde dostala manželovo příjmení Zubova. V české matrice jí pak nad nečeskou koncovku jen přihodili čárku, a Zubová byla na světě. Alespoň kapku radosti mi při čtení novin přinesl minulý týden komentář Martina Zvěřiny Zase nikdo neděkuje (LN 17. 9.), a sice použitím slova osvětí. Laskavé vysvětlení termínu mi poskytl filozof Ladislav Hejdánek a já se je pokusím trochu zjednodušit a co nejmíň dezinterpretovat. Termín, který u nás zavedl před válkou filozof Jan Patočka při interpretaci knihy Hanse Petersena, označuje „skutečnější“ než „objektivní“ svět, protože nejen člověk, ale všechny živé bytosti nežijí uprostřed „objektivních skutečností“, ale právě v tom „svém, sobě přivlastněném, osvojeném“ světě...
Ateď z výšin hurá zpátky do reality. Dnes se po rekonstrukci na pražské Národní třídě opět otevírá obchodní dům Máj, pozdější Tesco, a to pod novým názvem My (čti „máj“) Národní. Hezká slovní hříčka. Jen přemýšlím, kam teď budou lidé chodit nakupovat. Do Máj? Do My? Do Můj? Do Národní? Hlasujte o nejblbější verzi. Mimochodem v Liberci, kde měl nový název tohoto obchodního domu řetězce Tesco premiéru, lidé dál zatvrzele chodí „do Ještědu“ nebo „do Teska“. Že by nechuť k novotám? Spíš zdravý selský rozum – hodnota, která díky Bohu přežije všechny jazykové i dějinné veletoče.
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK, jazykový redaktor LN
