SLOVENSKÝ DIÁŘ
Vladimír Mináč byl slovenský komunista a spisovatel. A ne ledajaký komunista. Po roce 1949 tajemník Svazu československých spisovatelů, po roce 1970 byl jako jedna z opor normalizace dosazen do čela po komunisticku řízené Matice slovenské. Byl členem ústředního výboru KSČ. Odmítl listopad 1989.
Zemřel v roce 1996. Nyní po jedenácti letech mu byla přiřčena téměř nesmrtelnost. K patnáctému výročí vyhlášení slovenské ústavy, jednoho z mezníků rozpadu Československa, byl jeho citát z té doby vytesán do indické žuly a umístěn na budovu bratislavského parlamentu. Mináč je citován vedle textu slovenské národní básně „Kdo za pravdu horí“ Károla Kuzmániho. Mináč přispěl veršem: „Pro nás je právo nad všemi právy, to je naše svrchovanost, pro nás je ústava nad všechny ústavy, to je Ústava svobodné slovenské republiky.“ Inu, co se v mládí za Stalina naučíš, to se může za Mečiara i Fica hodit.
Proti Mináčovu zvěčnění na budovu demokratického parlamentu se ozval poslanec Křesťansko-demokratického hnutí Pavol Minárik. „Je mimořádně nechutné takto rehabilitovat komunistický režim prostřednictvím člověka, který ho podporoval a nikdy se za to neomluvil,“ řekl Minárik. „Byl komunistou v padesátých, šedesátých i sedmdesátých letech, který se vypracoval do ÚV KSČ, a byl jím ještě v roce 1990,“ dodal Minárik.
Předsedovi Slovenské národní rady Dušanu Paškovi to nevadí. Mináčův citát prý vystihuje ducha doby. V tom má svým způsobem pravdu. Za slovenskou samostatností stojí z velké části „komunistickoestébácká parta“, která rozpad federace využila ke zpochybnění a překrytí listopadu 1989. Ten se na Slovensku až do Dzurindovy vlády jaksi zákonitě neslavil.
Paškovi, lídrovi Ficova postkomunistického Směru, Mináč nevadí, protože mu ani vadit nemůže. „Komunisticko-estébácká parta“ se totiž vrátila k vlivu, když ne rovnou k moci, i prostřednictvím současné vládní koalice pod vedením „exkomunisty“ Roberta Fica – pro něhož byli i reformní postkomunisté v roce 1998 moc reformní.
Mináčův citát na budovu Slovenské národní rady proto patří. Alespoň v době, kdy v ní z velké části sedí komunisté, pro které je označení „bývalí“ přílišnou poctou.
„Komunisté mají reflex značkovat si svůj terén,“ říká Minárik. Zlatá slova. Jen je vytesat do žuly.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
