PRAHA Ještě 21. srpna brzy ráno vyšly noviny, ve kterých nebylo o sovětské invazi ani slovo. Sovětské letouny totiž přiletěly až po jejich uzávěrkách. Ještě v noci ale v redakcích začaly vznikat zbrusu nové „pookupační“ verze a většina deníků stihla ještě ten samý den vytisknout a mezi lidi kolportovat několik různých vydání.
Nejdřív se na stránkách deníků vedle „okurkových“ zpráv o UFO na Paříží nebo o potížích při žních objevilo osamocené prohlášení předsednictva ÚV KSČ, které nabádalo k rozvaze. „Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor,“ stálo v prohlášení.
Později zprávy o invazi vytlačily veškeré další texty. Takže například v druhém zvláštním vydání mládežnického deníku Mladé fronty si už čtenáři mohli přečíst prohlášení prezidenta Ludvíka Svobody, provolání uměleckých svazů nebo článek s charakteristickým titulkem „Chleba bude“. V něm se podnik Prodej Praha snažil rozptýlit nákupní paniku prohlášením, že každý zájemce si může v jeho prodejnách koupit „2 kg mouky, 1 kg cukru, půl kila másla, čtvrt kila sádla, pět vajec a jeden kus mýdla...“
Okupanti ale postupně obsazovali tiskárny a deníky tak zhruba 14 dní fungovaly v provizorních podmínkách. „Například Práci tiskli ve třech až čtyřech různých tiskárnách. Podobně na tom byly i další deníky,“ vysvětluje historik Jiří Hoppe z Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD). Ke změně došlo až na začátku září. Mezitím se totiž z Moskvy vrátilo stranické vedení a potupný podpis Moskevských protokolů otevřel cestu k normalizaci. Noviny pak sice vycházely ve standardních podmínkách, začala se v nich ale projevovat cenzura. Nesmělo se už například psát o „okupačních vojskách“.
Výtisky novin z kritického období mezi 21. srpnem a 3. zářím pak na léta zmizely ze světa: režim totiž neměl zájem, aby si je lidé mohli v knihovnách číst. Sbírka těchto deníků přesto v ÚSD existuje. Řada lidí totiž vzácné noviny věnovala ze svých osobních sbírek.
