* LN Za Prahu 9 senátorujete už dvanáct let. Teď, po dvou volebních obdobích, už kandidovat nechcete. Proč?
Už když jsem vyhrál podruhé, říkal jsem, že to bude můj poslední mandát. Myslím, že dvakrát a dost by mělo pro senátory platit podobně jako pro pana prezidenta. Bylo by to velmi správné. Šestileté mandáty jsou vlastně neodvolatelné a myslím, že dvanáct let je dávka tak akorát. Kampaně jsou natolik vyčerpávající, že jsem na ně za těch šest let nezapomněl. Věděl jsem, že potřetí kandidovat nebudu. Pravda je, že když se loni kandidátky připravovaly, tak na mě mí kolegové z klubu a vedení ODS chtěli, abych to zopakoval. Já jsem to nakonec ustál. Avšak pokud mě ODS někam povolá, zůstanu nápomocen pro další práci.
* LN Chcete se vrátit na post ředitele pražského divadla Gong. To vás současná politika tak znechutila?
Určitě ne. Mě to úžasně bavilo a už teď vím, že se mi bude stýskat. Své rozhodnutí jsem udělal a dal jsem slib manželce, že toho už nechám. Senátorem jsem dvanáct let a souběžně jsem vykonával funkci ředitele kulturního domu na Praze 9 neboli divadla Gong. Nyní nebudu nucen řešit věci kolem divadla po večerech v Senátu. Možná to bude některým lidem z divadla líto, protože jsme se často scházeli na pracovních schůzkách v budově Senátu. Přece jen to je krásné prostředí a věci se tam velice dobře dojednávají. Z té budovy je prostě cítit majestát, Všechno tam vypadá seriózně a dá se říci, že jsem espritu toho místa využíval velmi často. Nejsem žádné ranní ptáče a dvanáct let vstávám kolem deváté, ale domů jsem se vracel až okolo jedenácté večer. Bylo to však krásných dvanáct let.
* LN V Senátu jste od jeho založení v roce 1996. Můžete popsat, jaké byly senátní začátky, co jste si tehdy od vzniku druhé komory parlamentu slibovali?
Strašně málo se tehdy vědělo, do čeho se jde. A jediné, co myslím, že se podařilo, je to, že se Senát nestal pouhým čtvrtým čtením zákonů. Skutečně drtivá většina zákonů se projednala a mnoho jich bylo vráceno do Poslanecké sněmovny k přepracování. Role Senátu byla dobrá a je dobrá i pro budoucnost.
* LN Senát je brán jako instituce, která nemá mnoho pravomocí. Lidé jsou podle průzkumů často přesvědčeni, že je Senát nepotřebný a daňové poplatníky stojí zbytečně moc peněz. Čeho si na Senátu jako jeho dlouholetý člen vážíte?
Vážím si toho, že Senát byl a je v drtivé většině obsazen velice slušnými lidmi. Říkám v drtivé většině a myslím tím minimálně devadesát procent jeho členů. Samozřejmě si vážím toho, že jsem za tu dobu získal mnoho přátel nejen pro politiku, ale také přátele lidského rozměru. Pevně věřím, že ta přátelství neztratím. Přece jen jsem tam nechal kus života.
* LN Jste slávista a nedávno jste prohlásil, že je škoda, že senátoři nemohou stejně jako poslanci přihrávat dárečky ze státního rozpočtu. Co jste tím myslel?
Bylo by správné, aby Senát mluvil do státního rozpočtu. Také by bylo vhodné, aby Senát určoval členy komisí, které jsou voleny do rozhlasu nebo televize. Spojení rozhodování o rozpočtu a členech komisí s sebou nese to, že poslanci ať chtějí, nebo nechtějí, hrají těch malých domů až příliš. Nedávno jsem byl na jednom místě, kde se chlapi bavili o fotbale a politice, aniž by věděli, že jsem senátor a slávista. Já jsem si vzpomněl, že celých dvanáct let jsem říkal, že každý Čech rozumí fotbalu a politice. A úplně nejhůř na tom jsou příznivci Slavie a členové ODS, protože to je úděl. Musím ale říci, že v této době jsem jako slávista velmi uspokojen a jako ódéesák jsem přesvědčen, že to, co je dobře započaté, bude také dobře pokračovat.
* LN Dá se vůbec s politikou skončit?
Ne. Politik ale může svou profesionální kariéru ukončit. Jsem v politice celý život. Samozřejmě prvních dvacet let od mé dospělosti do roku 1989 spočívala politika pro mě v něčem jiném. Myslím tím to, že jsem věděl, co jako člověk nikdy neudělám. Politiku jsem za komunismu sledoval prostřednictvím jediných možností. Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a zakázané literatury. Jakmile r e ž i m padl , tak jsem do politiky vstoupil. Byl jsem mluvčí Občanského fóra někdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes pražské Výstaviště - pozn. red.), což byla poměrně významná funkce. Nakonec jsem se stal zakládajícím členem Občanské demokratické strany na Praze 9. A logicky, když se připravovaly volby do Senátu, byl jsem vybrán.
* LN Jste známý také svým vyhraněným antikomunistickým názorem a přesvědčením. Nedávno jste prohlásil, že komunismus je veliké zlo, se kterým je nutno bojovat. Vaše v uvozovkách protikomunistické tažení ale nevyšlo...
Nedá se říci, že nevyšlo. Protikomunistické tažení je boj na celý život. Strašně těžko se dá vyhrávat s konečnou platností. Já jsem proti komunismu více nebo méně bojoval - i čtením samizdatové literatury - já vím, že to zní legračně... Ale zase takový frajer jako bratři Mašínové jsem nebyl. Věděl jsem, že to prostě nejde. Jiná věc byly petice za propuštění kulturních pracovníků, například Václava Havla. V Několika větách byly myšlenky formulovány docela jasně a tam jsem se už angažoval. Boj proti komunismu nikdy nekončí. Musíme pokračovat drobnými krůčky a pokusit se je zdolat. Ale nesmíme zapomenout, že oni nejsou zase tak nepřipravení.
