Komu máme věřit, když se dva perou?
Od podzimu avizovaná kontrola hospodaření českého předsednictví EU, kterou provádělo ministerstvo financí (neplést s trestním oznámením, které podal Finančně analytický útvar), se dostala konečně ven, a je to tedy bomba. Kontroloři odhalili, že bylo v rozporu se zákonem vynaloženo plných 0,6 procenta celkových výdajů.
Možná, že veřejnosprávní kontroly, které ministerstvo financí provádí i na jiných úřadech, odhalily podobně závažné nedostatky. Ale nevíme to. Ministerstvo výsledky jednotlivých kontrol nezveřejňuje, z výroční zprávy se kromě souhrnných čísel člověk nedoví prakticky nic. Jen zpráva o kontrole předsednictví unikla do médií. Ani způsob, jakým na ministerstvu rozhodují, co se bude kontrolovat, není znám.
Uvažovat o tom, jaký vliv na prověrku Vondrova předsednictví mělo, že i odbor Kontrola, podobně jako Finančně analytický útvar, spadal pod z obrany vyhozeného náměstka Bartáka, jehož poradcem byl z obrany vyhozený JUDr. Průša, či dokonce rivalita mezi Kalouskem a Vondrou, ale není na místě, a to říkáme bez ironie. Právě proto, aby byla podobná podezření vyloučena, byl totiž zřízen Nejvyšší kontrolní úřad, který je nezávislý a stojí nad ministry a stranami. Tedy má stát. Z jeho závěrů si politici nikdy nic nedělali a po smrti jeho prvního šéfa Lubomíra Voleníka v roce 2003 nechali úřad zpustnout. Jeho dnešní šéf, bývalý lidovec Dohnal, je sám objektem trestního stíhání, hádá se s Poslaneckou sněmovnou a na výstupy úřadu si málokdo vzpomene. Nezávislá kontrola absentuje a nikomu nechybí.
Takže pravdu posuzujeme podle toho, komu fandíme a koho naopak nemáme rádi. To je kvalita demokracie jako za perestrojky, až na to, že tehdy se lidi o politiku víc zajímali.
