Třeba bývalý hejtman jihočeského kraje Jan Zahradník se po volbách proslavil výrokem, který by si ODS mohla nechat vytesat nad hlavní vchod svého pražského sídla. „Poplatky nám prohrály volby, takže není důvod, aby na nich ztroskotala i koaliční jednání,“ řekl Zahradník, když s ČSSD v jižních Čechách dohadoval velkou koalici.
Podobnými větami posílená ČSSD pak boj proti poplatkům přenesla na půdu Poslanecké sněmovny a ještě před Vánocemi se jí překvapivě podařilo protlačit zrušení poplatků dolní komorou parlamentu.
Velké změny se už neočekávají
Návrh sice s největší pravděpodobností odmítne Senát, ale i tak Topolánek utrpěl těžkou symbolickou porážku. Když k tomu připočteme velmi slabou pozici ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, dá se říct, že reformy ve zdravotnictví skončily.
Žádné velké změny už Topolánkova vláda neprovede ani v ekonomické oblasti. Ekonomická krize ji donutí, aby se soustředila na řešení aktuálních problémů. Na přípravu koncepčních změn už jí nezbude čas ani energie.
Klesající ceny akcií a hubnoucí portfolia všech typů investiční fondů budou mít za následek i odklad byť jen dílčích změn ve spoření na penzi. A ministr sociálních věcí bude muset hlavně vysvětlovat, proč nemůže dát víc peněz na vyplácení sociálních dávek v době, kdy zas roste počet nezaměstnaných.
Už v roce 2008 se potisklo mnoho novinového papíru větami o tom, že vláda ztrácí reformní étos. V roce 2009 se však už naplno změní ve vládu udržovací, což bude způsobeno nejen sílícími dopady ekonomické krize, ale evropským předsednictvím v první polovině roku.
ČSSD: Sociální výdaje by měly zaplatit bohatí
Na svůj někdejší slib z počátku volebního období už Mirek Topolánek evidentně zapomněl. Ale i kdyby se nakonec rozhodl vládu položit, žádných reforem se Česká republika dlouho nedočká. Jiří Paroubek se totiž chce zaměřit především na likvidaci všeho, co se Topolánkovi a jeho koaliční vládě podařilo prosadit. Sociálním demokratům se nelíbí tzv. superhrubá mzda ani rovná patnáctiprocentní daň. Podle Paroubka je nutné vrátit se k progresivnímu danění tak, aby sociální výdaje zaplatily vysokopříjmové skupiny obyvatel.
V době hospodářské krize bude chtít ČSSD například zvednout porodné, zavést třináctý důchod, zvýšit rodičovský příspěvek, zvednout podporu na bydlení a znovu zavést společné zdanění manželů. I kdyby se k moci dostala ve druhé polovině roku 2009, což není pravděpodobné, demontáž Topolánkových reforem by jí zabrala minimálně půl roku. Teprve pak by se mohla dostat k prvnímu skutečně reformnímu kroku, který slibuje, což je zavedení eura. Ale i to by nedokázala dřív než v roce 2012, čili až ve druhé polovině svého funkčního období.
Odhodlání k razantnějším reformám tak s Topolánkovou vládou odejde z Česka na velmi dlouho dobu. Pokud k nim nebude ČSSD donucena pod tlakem mimořádných ekonomických okolností (jako třeba socialisté v Maďarsku), začne se v Česku o reformách znovu nahlas mluvit až před parlamentními volbami v letech 2013 či 2014.
Oblasti, v nichž Česká republika reformy potřebuje, přitom Topolánek pojmenoval správně. Je nutné ještě více zjednodušit výběr daní, transformovat justici a pokračovat v reformě policie. Hlubší změny potřebuje nejen trestní zákoník, ale i občanský zákoník a zákoník práce, což si Topolánkova vláda také vytkla za cíl, bohužel se však už k němu asi nedopracuje.
Od sociální demokracie nic podobného nečekejme. Pokud příští volby vyhraje Jiří Paroubek, opře se v Poslanecké sněmovně o komunisty, což mu znemožní provádět zdravé reformy zaměřené například na pružnější fungování pracovního trhu. O to déle se však bude Česko dostávat například i z následků ekonomické krize.
Podobnými větami posílená ČSSD pak boj proti poplatkům přenesla na půdu Poslanecké sněmovny a ještě před Vánocemi se jí překvapivě podařilo protlačit zrušení poplatků dolní komorou parlamentu.
Velké změny se už neočekávají
Návrh sice s největší pravděpodobností odmítne Senát, ale i tak Topolánek utrpěl těžkou symbolickou porážku. Když k tomu připočteme velmi slabou pozici ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, dá se říct, že reformy ve zdravotnictví skončily.
Žádné velké změny už Topolánkova vláda neprovede ani v ekonomické oblasti. Ekonomická krize ji donutí, aby se soustředila na řešení aktuálních problémů. Na přípravu koncepčních změn už jí nezbude čas ani energie.
Klesající ceny akcií a hubnoucí portfolia všech typů investiční fondů budou mít za následek i odklad byť jen dílčích změn ve spoření na penzi. A ministr sociálních věcí bude muset hlavně vysvětlovat, proč nemůže dát víc peněz na vyplácení sociálních dávek v době, kdy zas roste počet nezaměstnaných.
Už v roce 2008 se potisklo mnoho novinového papíru větami o tom, že vláda ztrácí reformní étos. V roce 2009 se však už naplno změní ve vládu udržovací, což bude způsobeno nejen sílícími dopady ekonomické krize, ale evropským předsednictvím v první polovině roku.
ČSSD: Sociální výdaje by měly zaplatit bohatí
Na svůj někdejší slib z počátku volebního období už Mirek Topolánek evidentně zapomněl. Ale i kdyby se nakonec rozhodl vládu položit, žádných reforem se Česká republika dlouho nedočká. Jiří Paroubek se totiž chce zaměřit především na likvidaci všeho, co se Topolánkovi a jeho koaliční vládě podařilo prosadit. Sociálním demokratům se nelíbí tzv. superhrubá mzda ani rovná patnáctiprocentní daň. Podle Paroubka je nutné vrátit se k progresivnímu danění tak, aby sociální výdaje zaplatily vysokopříjmové skupiny obyvatel.
V době hospodářské krize bude chtít ČSSD například zvednout porodné, zavést třináctý důchod, zvýšit rodičovský příspěvek, zvednout podporu na bydlení a znovu zavést společné zdanění manželů. I kdyby se k moci dostala ve druhé polovině roku 2009, což není pravděpodobné, demontáž Topolánkových reforem by jí zabrala minimálně půl roku. Teprve pak by se mohla dostat k prvnímu skutečně reformnímu kroku, který slibuje, což je zavedení eura. Ale i to by nedokázala dřív než v roce 2012, čili až ve druhé polovině svého funkčního období.
Odhodlání k razantnějším reformám tak s Topolánkovou vládou odejde z Česka na velmi dlouho dobu. Pokud k nim nebude ČSSD donucena pod tlakem mimořádných ekonomických okolností (jako třeba socialisté v Maďarsku), začne se v Česku o reformách znovu nahlas mluvit až před parlamentními volbami v letech 2013 či 2014.
Oblasti, v nichž Česká republika reformy potřebuje, přitom Topolánek pojmenoval správně. Je nutné ještě více zjednodušit výběr daní, transformovat justici a pokračovat v reformě policie. Hlubší změny potřebuje nejen trestní zákoník, ale i občanský zákoník a zákoník práce, což si Topolánkova vláda také vytkla za cíl, bohužel se však už k němu asi nedopracuje.
Od sociální demokracie nic podobného nečekejme. Pokud příští volby vyhraje Jiří Paroubek, opře se v Poslanecké sněmovně o komunisty, což mu znemožní provádět zdravé reformy zaměřené například na pružnější fungování pracovního trhu. O to déle se však bude Česko dostávat například i z následků ekonomické krize.
