Den po stažení Michaela Kocába včera zelení definitivně skoncovali s Fischerovou vládou. Bylo to logické vyústění války zahájené před dvěma měsíci Martinem Bursíkem, v níž se zeleným podařilo premiéra postupně nařknout z práce pro CzechCoal i jeho hlavního konkurenta ČEZ. Že upozorňovali na rozsah, v němž ČEZ cvičí s českou politikou, je jejich věčná zásluha. Jsou skoro jediní, kdo o tomto důležitém tématu české přítomnosti mluví.
Tažení proti jedné firmě ale v zelené programatice není, ta strana je tu na dvě jiné věci: boj za záchranu planety, přičemž jejich erudice v oboru dostává jednu ránu za druhou; a vymýšlení okrajových problémů a jejich následné řešení. Tady před rokem angažovali Kocába.
Hudebník pociťoval potřebu vrátit se do veřejného života, v lidskoprávním resortu však nebyl zběhlý a jen přednášel návrhy svých podřízených: ženské kvóty v politice, novou a ještě pitomější antidiskriminační směrnici, adopce pro homosexuální páry. Odpor nebudil proto, že ty návrhy byly nutné, tedy nepopulární, ale proto, že byly zbytečné, či dokonce škodlivé, tedy nepopulární. Jednou ještě zeleným poděkuje, že ho aspoň teď i proti jeho vůli odvolali.
